metro.cz

Valentinská brána je archeologický nález desetiletí

  11:59
Dlouho byl dům Na Kocandě ostudou centra Prahy. Lešení a reklamní plachty ale neukrývaly jen dům, který nutně potřeboval rekonstrukci, ale i zapomenutý poklad, který v něm dlouhá léta čekal na archeology.

Další 2 fotografie v galerii
Dům Na Kocandě | foto: Praha 1Metro.cz

„V historickém jádru Prahy se podařilo objevit unikátní archeologický nález – bránu z poloviny 13. století,“ potvrdila Šárka Máchová z Muzea hlavního města Prahy. Muzejníci ji odkryli při záchranném archeologickém výzkumu, který již od loňského roku probíhá kvůli rekonstrukci domu stojícího na rohu Křižovnické a Kaprovy ulice.

Podle šéfa pražského pracoviště Národního památkového ústavu Ondřeje Šefců se jedná o mimořádný objev. „Nebál bych se to nazvat archeologickým objevem desetiletí,“ popisuje Šefců.

Jedinečnost tohoto nálezu spočívá v tom, že se poprvé při výzkumech staroměstského opevnění podařilo zachytit nejen polohu brány v celém půdorysu, ale i torzo její konstrukce. Průchod hradbou byl situován v těsném sousedství dnešní Kaprovy ulice a směřoval ze Starého Města k tehdejšímu frekventovanému brodu na malostranském Klárově.

Brod byl předchůdcem obou slavných pražských mostů, románského Juditina i gotického Karlova. „Z písemných pramenů víme, že se brána nazývala u svatého Valentina podle blízkého románského kostela,“ uvedla Máchová.

Už loni výzkum odhalil v podzemí domu hradební zeď, dochovanou ve výjimečně souvislé délce více než 26 metrů. Hradba, pocházející z poloviny 13. století, zde vedla kolem břehu Vltavy, byla silná až 1,9 metru a dochovala se až do výšky téměř dvou metrů.

„Vzácně dochované relikty staroměstského opevnění včetně torza brány zůstanou zachovány v podzemí rekonstruovaného domu,“ dodala Máchová.

Neorenesanční nájemní dům Na Kocandě byl postaven na konci 19. století. Od konce 90. let minulého století patřil italskému vlastníkovi. Nyní jej nový majitel rekonstruuje, už má novou fasádou. S dokončením stavby se počítá do konce roku.

Autor: Robert Oppelt
zpět na článek