Odborníkem na pivo je v naší republice prakticky každý. „Všichni“ víme lépe, jak se čepuje, jak má být plná sklenice, hutná pěna a co je to, když má pivo říz! Nicméně dovolte mi, abych i pro ty nejvíce zasvěcené pivaře připomněl pár základních pravidel.
Zaprvé: Pěna je také pivo! To není něco, co se náhodou připletlo do sklenice, ale zvláště v naší zemi je pěna zásadní součástí piva, a když je navíc krémová a hutná, je to úplná delikatesa.
Zadruhé: Chuť piva značně ovlivňuje perfektní čistota sklenice. Současně je nezbytné, aby hostinský po mytí nenechával na dně půllitru skoro centimetr vody a do něj pak – jakoby omylem – dočepoval pivo. To je podraz na hosta i na pivo!
Zatřetí: V typickém českém hostinci má mít návštěvník možnost objednat své pivo jako – hladinku, šnyt, nadvakrát čepované nebo třeba mlíko. To jsou pivní varianty, jež ocení znalec, ale naše mistrovství čepu může obdivovat i náhodný turista, který bude mít doma o čem vyprávět! Každý ze stylů čepování ovlivňuje výslednou chuť piva v podobě intenzity. Prostě jestli má říz!
Celé umění čepování se dá shrnout do jednoduché formulace: Jak dostat co nejrychleji a nejšetrněji pivo ze sudu do sklenice. Ideální teplota piva je 6–8 stupňů, tedy lidově řečeno – sedmý schod. Přechlazené nebo teplé pivo – ne! Trubky musí být pravidelně a řádně proplachovány – to snad ani nemusím zmiňovat. Nečisté trubky jsou ostudou každého výčepního! No a nakonec nezapomeňme na staré dobré pravidlo, že: „Sládek pivo vaří – a hostinský pivo dělá!“ Když tohle všechno klapne, můžeme si užít tu naši vynikající převařenou bylinkovou vodu, která nemá ve světě konkurenci! Ať slouží!