Co chystáte speciálního v rámci vaší předvolební kampaně?
Hodně potkávám lidi venku na ulicích, podávám si s nimi ruce, povídám si s nimi. Zdravíme se i při mých cestách do úřadu nebo zpět na mém starším kole. Je tak špatné, že už mi ho snad ani nikdo neukradne. Na předním nosiči a za dětskou sedačkou, mám umístěné volební nápisy. A lidé reagují. Například, když jsem byl zvolen starostou Prahy 7, tak mě lidé doslova donutili nosit helmu. Prostě mě zastavovali a vyčítavě říkali: „Já vás volil a vy nenosíte helmu?“ A tak jsem si ji hned koupil.
Jak byste zkušenosti z Prahy 7 přenesl do celostátní politiky?
Praha má řadu specifických potíží. Je to například problém s hlukem, prachem a smogem. Když jsme v Praze 7 chtěli prosadit pro celé město, aby nákladní auta, která vozí sypký materiál, byla povinně zaplachtovaná, narazili jsme. K tomu je třeba změnit zákon. Přitom se tu vozí sem a tam spousta suti. Pokud z toho auta přímo nepadají cihly na silnici, policie nemá prakticky možnost řidiči dokázat, že práší. Myslím, že je třeba si vzít příklad z Kodaně. Nejen prosadit povinné zaplachtovávání, ale také vymáhat na stavbách kropení a úklid, aby byla prašnost pokud možno minimální.
Kdybyste měl možnost ve Sněmovně prosadit cokoliv, co jen chcete, co by to konkrétně bylo?
První by bylo rozhodně zvýšení platů učitelů. Specificky v Praze jsou platy pedagogů obrovským problémem, protože zde jsou vysoké životní náklady i vinou vysokých nájmů. Proto také prosazuji miliardu a půl na platy učitelů z městského rozpočtu, která by vyšší náklady učitelům v Praze vyrovnala. Ve školství také schází důvěra. Každý učitel musí vyplňovat mraky formulářů. Je třeba jim tu důvěru dát a papírování omezit. Nejdůležitější je nejdříve investovat do lidí a jejich nadšení, poté do pomůcek a nakonec do budov. Dobrou školu přece dělá hlavně učitel. Nikomu ale pochopitelně nepomůže nadšení ve formě uspořádání třeba skvělého pedagogického kongresu, když neuživí rodinu.
Vy ale nejste jen pedagog, ale také skaut. Ovlivňuje vás v tom, co děláte, i tato role?
Kdybych nebyl skautem, nebyl bych ani politikem. Vedl jsem skauty a jejich rodiče mě začali na kandidátkách kroužkovat. Skauti jsou obecně lidé, kteří jsou ochotni si komplikovat život tím, že řeší dění kolem sebe. To bylo rozhodující i pro mě. A pak samozřejmě mé pozdější přestěhování na Prahu 7, referendum proti předražené radnici, volby a tak.
Svou vášeň k cyklistice jste již zmínil. Jak jsou na tom podle vás cyklisté ve městech?
Nepovažuji se za vášnivého cyklistu. Kolo je pro mě dopravní prostředek. Jak v Praze 7, tak ani v centru nic rychlejšího neexistuje. Situace není dobrá, ale není dobrá ani pro pěší. Například zde v Praze mnohdy chodec neví, jak najít cestu třeba přes magistrálu, kolem Vltavské, prostě bezpečnou cestu, aby se někam dostal. Města mají být nejprve přátelská pro chodce, řidiči aut a cyklisté mají být ti ohleduplní, kteří se přizpůsobí.
Jaká je vaše vize pro letošní volby?
Každý by měl mít jistotu, že pokud nastanou nepříznivé životní okolnosti, město mu pomůže postavit se znovu na nohy. A když jste například senior, neskončíte kvůli potížím s financemi mimo město bez sociálních kontaktů. Dobrým opatřením jsou například fondy solidarity v našich školách v Praze 7, kam bohatší přispívají chudším na kroužky či školy v přírodě. Pakliže fond nestačí, zasahuje radnice. Dítě nesmí doplácet na nepříznivé okolnosti. Není možné, aby chodilo na kroužky a do jídelny jen, když mají rodiče peníze. Fondy solidarity mají také tu výhodu, že jdou finance vždy přímo jídelně či na kroužek a neexistuje tedy možnost zneužití.