Každý kdo vyrůstal s podobnýma knihama jako já, ví přesně, co je to nosočistoplena a klapkobřinkostroj. Přehnaná snaha o národní obrození. Ale na težkopádnosti a umanutosti těchto „pěkných českých“ výrazů mě něco dojímá i rozesmívá zároveň, takže mám někdy takové tendence v tom pokračovat. Vím, že se asi mé novotvary neuchytí, ale proč to nezkusit!
Občas se to někomu povedlo. Vždyť od počátku radia je tu i rozhlas a nijak křečovitě to nezní. Ale pokusil se někdo o něco podobného třeba u televize? Co takhle dálkokuk? „Díval ses včera na dálkokuk?“ To zní celkem přirozeně, ne? Ale jestli se moc lidí nepokoušelo zdomácnět televizi, tak s internetem už se vůbec nikdo nenamáhal. Nabízím tedy hned dvě šikovné varianty: Světosíť nebo celosvětopropojovač! Ten druhý se mi líbí asi víc. Určitě by v obličeknize získal víc rádečků! Další (a mě velmi blízká) oblast: hudba a kapely. Zatímco u filmů jsme si na překlady názvů zvykli (je to pro nás spíš Vetřelec než Alien; jdeme na Čelisti a ne na Jaws), jména našich oblíbených skupin nepřekládáme. A to je škoda!
Posuďte: V 60. letech kralovali Brouci a Valivé kameny, kterým konkurovali Dveře, Kdo a Sametové podzemí, zatímco v 70. letech se proslavili stadiónové kapely jako Polibek nebo Královna. Populární byl i zpěvák Sekaná. Nová vlna přinesla soubory jako Oddělení radosti (ze kterého se časem zrodil Nový pořádek), Lék nebo František míří do Hollywoodu.
Ale úspěchy slavil i Adam Mravenec a jeho Mravenci či Policie. Z novějších kapel jsou úspěšné například Studená hra, Budoucí ostrovy, Černé klíče nebo Bílé pruhy. Mrzí mě, že své překlady názvů kapel do běžné mluvy asi neprosadím. Občas to zní jako názvy klubů z nějaké foglarovky. A foglarovky jsem měl ještě raději než Obrázky z českých dějin a pověstí!