Unikátní projekt žižkovské kavárny Quest Cafe v sobě spojuje šifrovací hry a pohodu nad čerstvě umletou kávou.
„Můžete přijít a jen tak se posadit k čaji či kávě. Je to dobrá cesta, jak udělat první krok do únikových her. Nováčci u nás pochopí, že to není pro vědátory a Sheldony Coopery. Je to takový mezischůdek mezi velkými únikovými hrami a normální kavárnou,“ říká Honza Maryško, majitel a tvůrce Quest Cafe, který zároveň studuje Vysokou školu ekonomickou. Ve městě ho potkáte na koloběžce. „Optimalizuju tak čas, abych mohl stíhat přednášky, abych ušetřil třeba sedm minut v tramvaji,“ usmívá se Maryško.
V kavárně si můžete zahrát tři hry: Roninovu cestu, Zvrácený socialismus a Tutanchamonovu hrobku. První příběh vás zavede do období samurajů, kde ale jako sluha a zbrojnoš nedokážete uchránit v boji svého mistra. Stal se z vás odvrhnutý Ronin. Jste odsouzen dožít zbytek života v hanbě. Jediná šance, jak si očistit své jméno, je najít památný meč nebo dojít k poznání, které pro vás zesnulý mistr Samurai stačil ukrýt. V Tutanchamonově hrobce se snažíte objasnit tisíce let starou záhadu žižkovského domu, kde narazíte na historický prostor z doby egyptského vládce Tutanchámona. Poslední hra vás vtáhne do doby totality, kde se jako zarytý straník, soudruh Straka, snažíte zařídit lepší akademickou budoucnost vaší dcery. Musíte obdarovat generálního tajemníka KSČ dárkem! Jste již alkoholem omámený a motáte se po bytě. Kam jste si mohl jen balíček založit? Soudruh generální tajemník brzy odlétá do Moskvy. Stihnete mu dárek předat včas?
Hry jsou dělané pro páry a eventuálně pro trojici. „Je to o něco menší než znáte z klasických hodinových únikovek a na hru máte limit 45 minut. Pak máte další tři čtvrtě hodiny na to, se posadit. Můžete se pak uvelebit i v neutrální zóně, kde si můžete zahrát hlavolamy, deskové hry a pobýt u nás tak déle,“ dodává Maryško. Princip her je podobný, vždy se něco objevuje, luští šifry a odemyká.
Tím, jak si studenti vytváří a vyrábí hry sami, tak do toho dávají svojí osobitost, náladu a každá hra je tak specifická a úplně jiná. „Například Zvrácený socialismus je místnost, která je otočená o 90 stupňů, nejen morálně ale i tím to otočením jde o určitou zvrácenost,“ popisuje první místnost Maryško. „Japonsko je specifické tím, že všechno se extrahuje a dává se na herní stůl, po kterém putuje Ronin svou životní cestu. Jeho příběh je uzamčený, on postupně odemyká životní překážky. Stejně jako je to v životě,“ vysvětluje. Tento typ hry má dva alternativní konce, jeden hrdinský a jeden filosofický. Hráči si musí vybrat, kterou cestou půjdou a jak se jeho příběh bude odvíjet.
Egypt je nejbližší klasickým únikovým hrám. „Hráčům, co už mají více nahráno, se většinou líbí Japonsko, protože jim přijde unikátní. Ti, kteří zatím nehráli únikové hry, tak chválí zvrácený socialismus a Egypt. Osobně doporučuju Zvrácený socialismus. Přijde mi, že satira zvráceného socialismu je v nás Češích,“ popisuje Maryško. Původně byla myšlenka udělat filosofické Japonsko, satirický socialismus a tajuplný Egypt. „Tam se nám to nepodařilo, je to taky satira. Ukazuje se, že člověk má raději satiru,“ prozrazuje. Když přijde větší skupina, pořádají tu turnaje. „Každá dvojice jde do jedné místnosti a pak se protočí. Nakonec si porovnávají časy. Naposledy nám tu soupeřili muži versus ženy a na neutrálním území to pak zapili,“ směje se.
Kavárna je prošpikovaná šiframi. Hned první na vás čeká u vstupu v podobě plavajícího citronu v kádi s vodou. „Když vybalancujete a minci na vrchol citronu, aniž by se citron přetočil a mince spadla dovnitř, tak dostanete hru zdarma,“ slibuje Maryško. Další zapeklitou šifru najdete na toaletě. Představte si, že jste v roli malého tříletého chlapečka paní Gayetové, která je velmi starostlivou maminkou. A tak všechny zásuvky, všechny drobné předměty, co by se mohly spolknout, zabezpečila. „Bohužel i toaletní papír vyhodnotila jako nebezpečný a tak ho ukryla. Maminka ale odešla nakupovat, vy se ocitáte na toaletě a máte s sebou jen svého oblíbeného plyšového medvídka. Zatím neumíte ještě psát a číst, ale umíte rozpoznávat určité znaky a barvy, musíte si nějakým způsobem poradit, abyste si odemkli,“ vypráví Maryško. Co když se dostanete do krize? „Teoreticky je na záchodě záchytná verze, ale to není tak příjemný toaletní papír, ale kancelářský šmirgl. Luxusní verze je pak v podobě pětitisícové bankovky. Pokud by si člověk chtěl přilepšit, tak musí vyluštit šifru,“ říká Maryško. Studenti přemýšleli, že by tam dali medvídka fyzicky, ale pak se báli právě možné krize.
V březnu plánují studenti otevřít další hru Pevnost Boyard, která bude pro čtyři až pět hráčů a delší než na hodinu. Tarantule u baru se ale do hry nezapojí. „Nevím, co by mi řekli ochranáři a hráči. Díky zpětné vazbě vím, že dát do hry pavouka není úplně nejideálnější. Můžu slíbit tarantuli jako okrasu, ale určitě nebude součástí šifry. Ale nechutnostem a strachu, jak je známe z pevnosti Boayard neuniknou. Nebudou chybět cvrčci, červi a možná myšky,“ říká Maryško.
Cílí tu na profesionální hráče i na ty začínající. „Naše poslání je stimulovat mozek a myšlení, nejenom kofeinem, ale i šiframi. Pro člověka, který zrovna nemá čas se u nás posadit a zahrát si, tak máme kelímek, na kterém je šifra,“ doplňuje. Šifry na kelímkách by rádi měnili, aby si je mohli lidé sbírat a získávat za ně odměny. Vizí by pak byla aplikace, kde by lidé měli svou sbírku.
Před čtyřmi měsíci otevřeli na zkoušku stánek s kávou s sebou, na které byla šifra. Díky ní sbírali od lidí data a testovali ji, jak by se jim taková hra líbila. „Neměl jsem zkušenost s podnikáním. Mít kavárnu a udržovat ji v chodu je samo náročné. Navíc jsem šel cestou únikových her a kombinace konceptu, který tu ještě nebyl. Z tohoto hlediska to bylo dost náročné. Mohl jsem si dovolit postavit to lidem na míru,“ vzpomíná Maryško.
Čím se dál liší od klasických únikovek? Když někam přijde hráč, tak je po hře vyhozen. Lidé pak hledají kavárnu, restauraci nebo hospodu, kam by se posadili. „To je častá chyba únikových her, že vám nedají možnost se posadit. Člověk má nevšední zážitek a tendenci si o tom popovídat. Náš koncept kavárny je dobrý v tom, že máte 90 minut kombinace napětí a pohody. Nemusíte se nikam přesouvat,“ říká Maryško. Podle něj je výhodnější i pro ty, kteří si chtějí zahrát ve dvou. „Nestojí to tisíc nebo dvanáct set korun jako klasické únikovky, ale čtyři sta korun. Když plánujete velkou únikovou hru, je to proces na týden nebo déle než dáte tým dohromady. Kdežto náš koncept je spíše jako kavárna. Dva lidi se dají dohromady bez problému. Podle nálady mohou jít do kina nebo do naší kavárny, pokud je volno,“ dodává Maryško.
Od listopadu otevřená kavárna je místem, kde lidé odkládají a vypínají mobily. „Člověk si najde čas pro kamaráda či partnerku a asi tomu přispívají i ty salonky pro dva. Je to super místo na rande,“ doplňuje Maryško. Zatím psané pravidlo na vypínání mobilu nemají. „Ale navrhoval jsem design skleničky, který by spočíval v tom, že by sama o sobě nestála. Musela by se něčím podložit, pod ní by bylo místo na telefon. Zákazník by si objednal třeba latte, ale sklenička by byla neúplná, musí pod ní ten telefon položit, tím pak bude vodorovně stát. Ale to je hudba budoucnosti,“ uzavírá Honza Maryško.