Dveře před nosem vám řidič tramvaje zavře nerad

Cestující mají často pocit, že jim tramvaják či řidič autobusu schválně občas při dobíhání spoje pravidelně zavírá dveře před nosem. Své o tom ví Martin Vokáč, kterého můžete v hlavním městě vídat třeba v řidičské kabině jeho oblíbené dvaadvacítky. Žádný slušný řidič MHD by se nikdy vědomě podle něj podobného činu nedopustil, i když ví, že to tak často na první pohled může vypadat.

„Otázku, jestli to děláme z plezíru, že zavíráme lidem dveře před nosem, slýchávám od nedopraváků často. Ač je to na první pohled sobecké, na prvním místě musí být pro řidiče ten cestující, který byl na zastávce včas a tím pádem by se také někam rád včas dostal. Fakt nikomu nezavíráme naschvál,“ hájí sebe i své kolegy na Facebooku Pražské integrované dopravy Vokáč.

Zpoždění 30 Tolika vteřinové zpoždění nabere v průměru řidič tramvaje tehdy, pokud počká na cestujícího, který dobíhá spoj.

Pokud by se řidiči příliš ohlíželi na to, zda všichni své spoje stihnou, doplatili by na to v koncovém důsledku právě cestující. Kvůli čekání na opozdilce jsou totiž podle Vokáče již dnes nejvíce „biti“ cestující, kteří si ve vyhledávači našli spojení s přestupem. Často totiž bezmocně sledují, jak tramvaj nabírá zpoždění a přípoj, na který spoléhají, je ten tam.

„Jezdíte třeba linku, jejíž projetí podle jízdního řádu trvá například hodinu. Na nástupní zastávce usilovně dobíhá maminka s kočárkem, protože zrovna máte nízkopodlažní tramvaj. Počkáte, bo přece nejste nelida, ale hned naberete půlminutovou sekeru. Na druhé zastávce se však po kolejích proti vám belhá stařenka a mává holí. Počkáte, protože ji přece nepřejedete nebo nevyženete zvonkem, což ale znamená dalších 30 vteřin navíc,“ vysvětluje Vokáč.

Pokud toto zopakujete i na třetí, čtvrté a páté zastávce ze čtyřiceti, máte za sebou podle Vokáče další tramvaj stejné linky, ani nevíte jak. „Takže zdržujete nejen svoje, ale i další cestující sedící v ní. A pak si třeba na desáté zastávce pán na refýži významně klepe na hodinky, kde jste jako stihli nabrat zpoždění pět minut,“ dodává.

Pravděpodobnost zavření dveří před nosem se zvyšuje také tam, kde jezdí linky s krátkým intervalem. Na místech jako Anděl či Florenc, kde jede další tramvaj za čtyři minuty či je zde návaznost na metro. U takto frekventovaného místa totiž podle Vokáče stačí počkat jako řidič jednou, dvakrát, a váš spoj je rázem tak přecpaný, že jsou za vámi brzo další dva spoje poloprázdné. Naštvaný cestující není najednou jeden, ale klidně stovky.

„Někdy vám také ujedeme, když dobíháte v zastávce, která je před světelnou křižovatkou. Velká část pražských světelných signalizací funguje v pevném režimu, kdy se na nich cyklicky střídají volna pro jednotlivé směry. Takže víte, že pokud si kvůli jednomu sobeckému dobíhajícímu necháte volno utéct, budete na té křižovatce stát třeba další minutu,“ doplňuje Vokáč.

Řidiči tramvají musejí být ohleduplní nejen k cestujícím, ale i k ostatním účastníkům provozu, skoro 430 kolegům a jízdnímu řádu, aby všechny pasažéry dovezli včas na místo. „Pro každého řidiče je někdy obtížné někomu ujet, ale v drtivé většině případů se tak stává s vědomím, že takové chování pomůže daleko většímu počtu lidí ve městě,“ uzavírá vysvětlování Vokáč.

Koukání do mobilu Pohled na displej telefonu přináší dle řidičů MHD cestujícím vrásky kvůli včasným příchodům do práce. Řidiči někdy ujedou těm, kteří na zastávce upřeně hledí do telefonu a nevšimnou si, že jejich tramvaj zastavila na zastávce jako druhá v pořadí. „Aby vůbec tolik tramvají, co v Praze máme, stihlo odbavit cestující, máme většinu zastávek pro dvě soupravy, ale my řidiči nemáme za povinnost na nich zastavit dvakrát. To by se průjezd všech spojů výrazně prodloužil,“ vysvětluje Martin Vokáč