„Klimatizujte,“ prosí cestující řidiče. Ti se musí schovávat

Rozpálenými ulicemi metropole si to denně sviští tramvaje typu 15T facelift s charakteristickými žlutými čumáky. Jejich nespornou výhodou je v horkých dnech klimatizace, která, pokud je zapnutá, umí cestující ochladit. Podle řady Pražanů se však při jízdě těmito dopravními prostředky děje pravý opak. Řidiči klimatizaci prý často nezapínají a zabednění ve své kabině nevnímají nadávání cestujících.

„K čemu je ve voze klimatizace, když ji dopravní podnik nikdy nezapíná?“ kroutil v sobotu na Lazarské hlavou postarší pán. Podle dopravního podniku ale nemohla jeho kritika padnout na úrodnou půdu. Neslyšel ji totiž řidič, který má ve vedru povinnost klimatizaci před jízdou zapnout. „Tepelná pohoda ve vozidlech je velmi subjektivně vnímanou záležitostí. Dopravce se ale snaží, aby teplota byla vyvážená a vyhovovala všem. Pokud se zdá, že tramvaj neklimatizuje, cestující by měl řidiče upozornit,“ vysvětluje mluvčí podniku Aneta Řehková.

Tramvaják, který si nedokáže ve voze pohlídat správný chládek, ještě nemusí být nutně gauner. Předpisy dopravního podniku ho totiž de facto nutí, aby se od lidí izoloval. Zavřený v kukani řidiče má tak o dění ve voze přehled často jen prostřednictvím kamer umístěných ve voze. V kabině navíc moc neslyší a teplotní podmínky v ní se mohou od těch v části pro cestující výrazně lišit.

 „Řidič musí mít dle vnitropodnikových předpisů dveře od kabiny zavřené, tudíž nedokáže za jízdy definovat, jaká teplota panuje v prostoru pro cestující. Systémy řízení teploty v kabině a ve zbytku vozu jsou na sobě nezávislé. Po obdržení informace od cestujících o stavu topení musí řidič provést kontrolu, popřípadě sjednat nápravu. Jedná-li se o technický problém, má řidič povinnost tuto závadu nahlásit na provozní dispečink,“ dodává Řehková.

Na rozdíl od tramvají, kde je v případě vedra ve voze možné alespoň otevřít okno, jsou na tom mnohem hůř malé autobusy, jakými se lze projet linkou 108 na Bílou Horu. Mají totiž kvůli klimatizaci umístěné ve voze zamčená okénka. Pro tyto situace se čtenář deníku Metro Jiří Macek musel zařídit po svém. „Když nepomůže řidič, musíme si pomoci sami. Začal jsem nosit v tašce malé kleštičky, s jejichž pomocí lze okénka odemknout a otevřít,“ svěřuje se.

V MHD jako v peci Výkyvy teplot trápí také cestující na příměstských vlakových linkách s označením S. O tom, že průvodčí mohou během jízdy měnit teplotu v klimatizovaných vozech jen o dva stupně, informoval deník Metro čtenáře minulý týden.  Od té doby došlo podle některých čtenářů ke změnám. „Zaslechla jsem nedávno dialog mezi průvodčí a cestující, která chtěla teplotu upravit. Průvodčí se omlouvala, že se jí s teplotou nedaří ani přes snahu hnout. Je-li ve voze opravdu vedro na omdlení, průvodčí někdy ani nepřijdou zkontrolovat lístky. Buď jsou zalezlí v chládku vozu, kde klimatizace funguje, nebo se prostě bojí, že budou cestující nadávat,“ svěřila se čtenářka Klára. Začátkem roku 2018 bylo v hlavním městě provozováno 55 autobusů s klimatizací po celém voze.