Myslivci, skloňte hlavně a zapomeňte na téma přemnožených divočáků. Tento nechrochtá, ale teče z pípy na pražském Žižkově. Není přitom Žižkov jako Žižkov. Divočák je název jednoho z piv vařených tradičním způsobem v kraji vyhlášeném díky vinohradům – ve vesnici Moravský Žižkov na Břeclavsku.
V metropoli je tato čepovaná desítka a její silnější pivní sourozenci ve stálé nabídce na jediném místě. V restauraci rodilého pražského Žižkováka, který i díky originálnímu nápadu na propojení stejného názvu dvou různých lokalit provozuje restauraci Žižkov na Žižkově.
„Každý snad má rád pivo,“ vykulí oči majitel Otto Kohout po otázce, jak se dostal k pivu. Dobré pivo k němu patří jako k Žižkovu hospody. Dříve provozoval vlastní podnik s 11 pípami, rád zkouší a ochutnává, o pivu má přehled. „Nechutnají mi ale europiva, tak hledám lepší. Teď lpím na tom našem, ale mám rád třeba i Permona nebo Matušku,“ začíná vyprávět padesátiletý pohodář v prostoru z cihel a dřevěných trámů.
„Kvůli ochutnávání tady máme jednu pípu volnou na silnější piva odjinud, teď ale čekám, až Žižkov uvaří speciálního Mustanga,“ rozzáří se oči muži s logem Žižkoff na zeleném triku. Je to jejich firemní úbor. Otto Kohout se na place potkává se svou manželkou, kterou označuje za místní sluníčko. Sebe považuje hlavně za kuchaře, však tu vaří. „Jako šéfkuchař jsem otvíral restauraci Les Moulles v Pařížské nebo Rybí trh,“ popisuje gastronomické zkušenosti, které ho v kombinaci s jeho vášní přivedly k otevření vlastní restaurace, kde si v nabídce vyberou i vegani.
Jako hit vyzdvihuje bezmasý tatarák s batátovým základem, který se maže klasicky na topinky s česnekem. „Smažím je na oleji, ale ty klasické samozřejmě na sádle. Chci uspokojit masožrouty i hosty, kteří maso nejedí,“ říká muž, který má vegetariány v rodině i mezi kamarády jogíny. Vaří až od odpoledne, ale zato do půlnoci. Někdy tu hraje živá muzika nebo karaoke, jindy se hrají kostky.
Prostor restaurace označuje majitel za oblast zakázanou všem logům. Opravdu, ubrusy i skleničky jsou bez reklam. „Přijde mi, že je pořád vyráběno zbytečně něco navíc,“ podotýká. Otto Kohout si naopak zakládá na jinakosti a rozmanitosti, přitom se vrací k tradici. Směje se, když popisuje, jak přijdou hosté a chtějí kolu a espresso. „Nemáme kávovar, nabízíme jen turka a rozpustnou kávu do starých porcelánových dvoudecáků od babiček, k tomu pěknou tradiční cukřenku. Nemáme ani značky známých limonád, používáme domácí sirupy, které si tu sami vyrobíme,“ podotýká. Na internetu shání i staré porcelánové servisy, na které mají od hostů dobré reakce.
„Bylo by krásné mít tu i pivovar, ale jsme rádi, že máme piva, která hosty baví,“ dodává majitel Žižkova na Žižkově, který už přemýšlí i nad expanzí a možnosti Žižkova v Nuslích.