Vcházíme do moderně zařízeného učňovského kadeřnictví. Je tu ale více kadeřnic a kadeřníků, než je obvyklé, a jsou trochu mladší.
„Žáci jsou vždy pod dohledem profesionála – učitele, který dohlíží a učí. Práci rozdělujeme mezi žáky podle jejich schopností,“ říká Hana Tomíčková, učitelka odborného výcviku učňovského kadeřnictví v Horních Měcholupech. To patří pod Gymnázium bratří Čapků a První české soukromé střední odborné učiliště.
Zákazníci sem chodí na stříhání, barvení, melírování, trvalou ondulaci i na módní techniky, jako je ombré a baleáž. „Neprovádíme například prodlužování vlasů, svatební účesy, úpravy paruk,“ doplňuje učitelka.
Výhodou učňovského kadeřnictví jsou nižší ceny úkonů, ale na kvalitě používané kosmetiky to neubírá. Nemusíte se ani objednávat, žáků je dostatek. Jen je třeba počítat s tím, že to chvíli trvá a otevírací doba je jen do 16 hodin. Kromě pátku, kdy zavírají už ve 14 hodin.
Nepokecáte
Podle Hany Tomíčkové je dnešní mladá generace málomluvná. „Někomu může být nepříjemné, když žák pracuje na účesu a po celou dobu práce nepromluví. Ve škole pravidelně pořádáme školení komunikace se zákazníkem a způsob prodeje,“ říká.
Podle ní také mladší generace ztrácí zručnost. „Tím jak ovládají pouze mobily a tablety, tak málokdo doma kreslí, vytváří a modelují. Mám pak ohromnou radost, když přijde někdo s nadáním a chutí,“ dodává.
S kolegyní Petrou Smetanovou připravují žáky a jezdí s nimi i na soutěže. „Vrátili jsme se z Děčínské vlny, kde jsme se umístili první v kategorii dámského zaplétaného společenského účesu a také jsme získali v pánské kategorii první místo laické poroty. Úspěch žáků nás těší, ale je za tím hodně práce a bez toho to nejde,“ říká Tomíčková. Pracovala také ve švédské firmě Harologi, což je stejnojmenná věda o vlasech a vlasové pokožce. Společně se švédskými kolegy propojili medicínské znalosti s kadeřnickou péčí a kosmetikou. V Praze působí i trichologická poradna s podobným zaměřením.
Nyní se nosí ledabylé drdoly a vlasy stažené do skřipců, tak by dříve žena ale nevyšla na ulici. „Zákaznice přišla v pondělí na střih a vodovou ondulaci a ke konci týdne opět na přečesání,“ vzpomíná na dobu svých začátků v družstvu Hygie. Do učení tehdy brali omezený počet žáků s velmi dobrým průměrem známek, kteří museli udělat talentové zkoušky. „Nechtěli mě vzít, protože jsem vysoká,“ usmívá se.
Obor se stále zdokonaluje
Vzpomíná na pravidelné kadeřnické festivaly v Lucerně: „Bylo to setkání, na které se do Prahy na pár dnů sjeli kadeřníci z celého světa. Viděli jsme vše. Techniku, nové směry, show i večerní ples, a to byl hluboký socialismus, teď je to o něčem jiném. Všechno si pořádají jednotlivé profesionální kadeřnické firmy pro své kadeřníky ve formě samostatných školení a seminářů.
Ačkoliv se Hana Tomíčková rozhodla učit, pracovala v mnoha kadeřnictvích, vedla salon, školila. „V provozu si jistým způsobem odpočinete od koloběhu práce ve škole. Učitel v našem oboru se musí stále vzdělávat, předávat si zkušenosti, nápady a nové techniky práce, spolupracovat a školit se,“ usmívá se. Panuje takový názor, že ten, který neumí tak zcela kadeřnické řemeslo, jde učit. Tady to ale neplatí. „Obor se stále zdokonaluje, modernizuje, musíte vše sledovat a umět předávat zkušenosti, jinak nemůžete učit,“ uzavírá Tomíčková.