Když jste zjistil, co se na vás hrne, jak jste vy a vaši spolupracovníci reagovali?
Nejde odpovědět úplně krátce s ohledem na to, čím jsme prošli. Prvotní je obava, ať nemáme COVID-19 v domě. Řešili jsme ochranné pomůcky, kolik, kde je sehnat, jak je zajistit. K tomu mnoho opatření a nařízení ředitele – nepřijímání balíků pro klienty, zákaz návštěv, zákaz dovolených pro zaměstnance a další a další… Příprava krizového plánu pro případ, kdyby se nemoc u nás vyskytla. Dohoda se zaměstnanci, kdo je ochoten jít do krizového plánu, zavřít se v budově a pracovat. Myšlenky na to, co chybí, co jsme zapomněli, co můžeme udělat navíc. Starost o klienty… jsou smutní, neklidní… je třeba je v klidu informovat, vysvětlovat. Stejně jako zaměstnanci i klienti jsou úžasní, přes smutek se snaží, chápou… skvělá generace.
Byla potíž se sháněním ochranných prostředků?
Začátek byl složitý. Respirátorů 0, ochranných obleků 0, štítů a brýlí 0. Roušky jednorázové klasické pro pár dní provozu. Ale pomohl kraj, město Liberec, spolupracující organizace a firmy z kraje, zájmové spolky napříč republikou, pomohlo mnoho skvělých lidí, dobrovolníků, kteří šili roušky, tiskli štíty na 3D tiskárnách. Hledáte, voláte, jezdíte, nakupujete. Teď se už usmívám, díky všem máme vše, co potřebujeme.
Dům seniorů v Liberci - Františkově
|
Pomáhali vám i obyvatelé Liberce?
Dobrovolníků se našlo mnoho a začátek pandemie byl zcela v jejich režii – tedy v režii jejich roušek, které ochotně nosili. Pak se přidala i pomoc dalších, výroba štítů, zajištění gumiček, dar ve formě ochranných obleků. K tomu pomoc kraje, aktivita velkých firem, které pomohly věcnými dary i dary ve formě ovoce, čajů, květin, dortů, limonád i piva – dalších věcí, jež našim klientům zpříjemňovaly každý den.
Jak na situaci reagovaly vaše zaměstnankyně?
Ukáže se, kdo je kdo. Někdo překvapí mile, někdo nemile. Ale absolutní většina je skvělá, dělá úžasnou práci, mnoho práce navíc, moc si toho vážím. Vzájemná podpora a ochota, klobouk dolů před všemi. Je těžké najít slova, která by vyjádřila, co k nim člověk cítí a jak moc je rád za takový kolektiv.
Vyskytl se u vás někdo pozitivní na koronavirus?
Bohužel vyskytl. Zjistili jsme nákazu v jednom domě. Informace od zaměstnance, že mají virus v rodině, přijetí opatření, sledování situace, informace, že zaměstnankyně je pozitivní. Přes opatření byla zjištěna nákaza také u dvou klientů. V tu chvíli člověk žije jen a pouze tím domem, klienty a zaměstnanci, tím, co je třeba. Jak ochránit ostatní, jak zajistit, aby se to nedostalo dál. Zaměstnankyně skončila doma v izolaci, klienti v nemocnici, testování, část zaměstnanců v karanténě. Pak čekání na výsledek, kdy v hlavě běží milion otázek a scénářů. K tomu volají a jezdí média – místo klidu na práci se snažíte v rámci možností odpovídat, snažíte se působit klidně, nevyvolat paniku. Zajistit informace pro všechny zaměstnance, informace pro klienty a rodiny. Odměna – první vydechnutí – všichni další negativní. Dům v částečné karanténě, jedno oddělení dokonce v plné, zajištění provozu. Každá další zvýšená teplota jakéhokoli klienta vás děsí, další a další testy, další čekání, obava. Následně po zvládnutí situace dohoda se zřizovatelem o vyčlenění jednoho z domů pro případné klienty ze všech zařízení kraje s COVID-19. Jen málo zařízení může zřídit vlastní infekční pokoje. Sestěhování klientů, příprava infekčního domu. Zjistíte, že den má málo hodin. Následně hotovo, připraveno. Až zde mi došla chyba, kterou jsem udělal – málo informací pro rodiny, za to se jim všem dnes zpětně moc omlouvám. Nakonec jsme ale vše zvládli a od dnešního dne jsme v obvyklém provozu.
Ředitel
|
Co jste dělali, aby klientky a klienti nepodléhali strachu?
Snažili jsme se, aby měli dostatek informací předaných v klidu a bez vyvolání paniky. Bez strašení, ale naléhavě. Víte, tato generace zažila mnohé útrapy a bolesti. Když vědí, o co jde, jsou nesmírně stateční. Neumím nalézt jiné slovo. Snažili jsme se pokračovat alespoň v některých aktivitách jakkoli uzpůsobených krizovému období.
Jak jste zvládali zajištění chodu základních funkcí – zásobování, přípravu stravy, zdravotní péči?
Některé části domů jsme upravili, zřídili bezpečnostní zóny, vydali nařízení, co se nově smí, musí a podobně. Krizový plán počítal i s uzavřením domu a pobytem zaměstnanců pouze zde v domově. Nakonec se toto stalo částečně v domě určeném pro případné nemocné, kteří by nebyli v nemocnici. Zde opravdu zaměstnanci bydleli v domově. Ostatní jsme měli poměrně dobře připravené podle krizového plánu, zajištěné zásobování včetně navýšení zásob a dalších jednotlivostí.
Co všechno museli vaši klienti v uplynulé době oželet a jakou jste jim případně našli náhradu?
Přišli o mnoho aktivit, které mají rádi – tančení s panem Veletou, vystoupení několika kapel, keramiku, společné cvičení. Ztratili kvůli sestěhování část soukromí a určitou část komfortu. Snažili jsme se jim tedy alespoň zpestřit každý den něčím – dobrotou, povídáním, kytkou, možností volat svým blízkým pomocí dnešních technologií a vidět je. Měli jsme tu nádherné zpívání pod okny, kdy přijel zpěvák Daniel Hůlka. Neviděl jsem dlouho tolik šťastných očí. Věřím, že jim toho mnoho ještě vynahradíme v následující měsících.
Spí se vám v této době jinak než obvykle, v době „normální“?
Spím o něco málo lépe, ale přiznávám, že byla doba, kdy jsem moc nespal, potil se, budil, uvědomoval si ve tři ráno, co je ještě třeba udělat. Stále mám však obavu. Logicky se rozvolňují opatření, což se snažím pochopit, ale obavy mám neustále, každou vteřinou. Někdy, když vidím záběry z obchodů nebo z parků, přiznávám, že jsem strašně naštvanej, vzteklej. Tak se snažím se na televizi nedívat. Na jednu stranu chápu, na stranu druhou mi to hlava nebere. Ale pomůže rodina, skvělé děti - holky - které dají podporu a drží se přísných pravidel, protože máma a táta pracují v sociálních službách. Přes všechna omezení chápou a podporují mě. A žena, která dělá stejnou práci na stejné pozici, ví… Jí patří obrovský dík za podporu a pochopení, za pomoc. A prosím nemohu zapomenout na kolegyně a kolegy v rámci kraje a republiky, ředitelky a ředitele, kteří pomohou slovem, podporou. Díky jim.
Až to všechno ustojíme a ohlédneme se, uvědomíme si, že to byla možná naše největší životní zkouška. Co jsme ztratili a co získali?
Nevím, jestli jsme něco ztratili. Naši klienti ztratili cenné chvilky se svými blízkými, ale také oni získali zkušenost a ukázali odvahu a statečnost. A my ostatní? Mnoho lidí možná našlo sama sebe, zjistili jsme, že umíme dělat svoji práci, že umíme držet pohromadě a že se umíme semknout nejen v situaci, kdy se staneme mistry světa v hokeji. Zjistili jsme, že umíme pomáhat. Každý jeden člověk, ale stejně tak firmy, pro které to období bylo také velmi složité, a přesto pomohly. Zjistili jsme, že společně je víc než každý sám.