Události, které vešly do dějin jako Svatodušní bouře a jež vyústily v dělostřelecké obléhání Prahy generálem Hugem Windischgrätzem, započaly 12. června a uzavřely se 17. června na nádraží v Běchovicích.
Zápletka byla následující: císařské vojsko prohledávalo vlaky, v nichž se vraceli vzbouřenci do svých domovů. Národní noviny, tehdejší nejčtenější deník, napsaly: „Po příjezdu tohoto vlaku do Běchovic vojáci zatarasili nádraží, odpojili lokomotivu a zazněl povel, aby povstalci vydali zbraně. Pušky, píky, štuce, bodce, nože, šavle, několik praporů a bubnů bylo vydáno, přičemž se vojáci chovali velmi neurvale a na povstalce doráželi. Vtom padl výstřel, o němž nebylo nikdy zjištěno, odkud a kde se vzal. Husaři však reagovali jak smyslů zbavení, přeskákali hrazení a pálili z pistolí do vlaku a cestujících. Pěšáci přijaté pušky obraceli proti vlaku a stříleli dovnitř vagonů, bez ohledu na to, že tam byly ženy a děti.“
Následovaly slovní a posléze i pěstní potyčky následované střelbou. Krveprolití si vyžádalo sedm mrtvých, 21 raněných kutnohorských, 30 kolínských a více než padesát obyvatel čáslavského okresu. Strůjci neštěstí nebyli nikdy potrestáni.