Ochránci přírody díky svým kozám a ovcím udržují cenné stepi na okraji metropole. A přicházejí dobré zprávy – po pěti letech se sem vrátil i vzácný a kriticky ohrožený motýl okáč metlicový. Není jediným motýlem. Stejně tak se tu objevují soumračník podobný, perleťovec prostřední, otakárek fenyklový a ovocný. Tyto a mnoho dalších druhů motýlů, drobných živočichů a suchomilných rostlin se pomalu, ale jistě, opět vracejí na jihozápadní okraj Prahy.
Na území Českého krasu v Radotínském údolí na vápencových skalách přitom početnost řady druhů ještě před časem ustupovala. Některé druhy motýlů jako okáč skalní a okáč šedohnědý zde již bohužel vyhynuly. „Příčinnou těchto změn bylo opuštění od tradičního způsobu obhospodařování zdejšího území. Vegetace se tu pak příliš rozbujela.
Ochránci přírody se proto rozhodli této lokalitě pomoci a v roce 2016 tu prostřednictvím svého pozemkového spolku Pražská pastvina provedli první zásahy, které vedly ke zlepšení podmínek pro místní vzácné druhy,“ říká pro deník Metro Martin Třešňák z Českého svazu ochránců přírody.
Kromě kosení tu nejprve radikálně prořezali porost borovic černých, zlikvidovali pak také náletová křoviska. Od roku 2017 zde pak cíleně pasou ovce a kozy.
„Pastva obratem vedla ke zlepšení zdejších travních porostů. Snížila se produkce biomasy a zvýšilo se zastoupení ochranářsky hodnotných druhů bylin, zejména modřence chocholatého, omanu srstnatého a mateřídoušky panonské. Po mnoha letech se zde našel zase modrásek jetelový, hojnější je počet i saranče německé nebo ploskoroha pestrého,“ pochvaluje si Třešňák.
Jedním z cílů péče o tuto lokalitu je záchrana zdejší populace kriticky ohroženého motýla okáče metlicového, který byl vybrán jako jeden z nejohroženějších druhů, které na lokalitě dosud přežily.
„Jde o takzvaný deštníkový druh, tedy pokud se jej podaří zde zachránit, je pravděpodobné, že se spolu s ním zachrání i velká část dalších méně nápadných nebo skrytěji žijících druhů, které mohou snadno uniknout naší pozornosti. Dá se říci, že se to podařilo,“ dodává ochránkyně Martina Skohoutilová.
Populace okáčů se v létě 2018 odrazila od pomyslného dna a po mnoha letech začala růst. Rok před tím zde byla zaznamenána jen dvě jeho pozorování, poté jich bylo dvanáct a v poslední době je možné vidět i dvacet kusů během jediného dne. Do budoucna zde chtějí ochranáři zlepšit místní podmínky natolik, aby bylo možné sem vrátit i ty druhy, které zde již vyhynuly.