Jan Želivský (1380-1422) byl husitský kněz, a to velmi radikální, nesmlouvavý. A proslul jako hlavní postava události, která vešla do dějin 30. července 1419 jako první pražská defenestrace. „Toto krveprolití je považováno za počátek husitských válek (1419-1436),“ zdůrazňuje historik Petr Čornej.
„Místem činu“ defenestrace byla Novoměstská radnice a oběťmi protihusitští radní v čele s Janem Podivínským. Pachateli vyhození z okna byl dav vedený knězem Janem Želivským, kterého měl doprovázet – alespoň podle svědectví kronikáře Vavřince z Březové – i samotný Jan Žižka. „Dav vtrhl na radnici a konšely bez smilování vyházel z oken přímo na hroty sudlic a kopí,“ zaznamenal Vavřinec z Březové. V následujících dnech došlo k vyplenění pražských kostelů a útěku většiny katolických obyvatel města.
Ale zpět k Janu Želivskému. Ten naplnil úsloví, že „revoluce požírá své děti“, jelikož byl již rok a půl po defenestraci (9. března 1422) popraven na Novoměstské radnici umírněnými husitskými radními. „Tím skončilo v Praze období vlády radikálního husitství,“ uzavírá Čornej.
Pro úplnost dodejme, že do dějin vstoupily ještě dvě defenestrace. Ta druhá proběhla 24. září 1483 při bouřích pražského obyvatelstva za vlády krále Vladislava Jagellonského - z oken příslušných radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi zabitých novoměstských konšelů. Patrně nejproslulejší defenestrace proběhla 23. května 1618 . Při této akci byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic a sekretář Filip Fabricius. Událost se obešla bez obětí na životech.