K vytvoření drobných postaviček stačil provázek, drát, matka a šroub. Jedna je například na zábradlí u tramvajové zastávky Nábřeží Kapitána Jaroše. Pražané na sociálních sítích o novém fenoménu živě diskutují a výtvory neznámého autora už komentují i odborníci. „Je to vlastně taková značka, a přestože není vytvořena barvou, tak odkazuje ke kořenům graffiti, jde v přeneseném slova smyslu o podpis,“ říká Kristýna Jirátová, která se zabývá street artem a kromě toho je kurátorkou plzeňského projektu DEPO2015.
Na rozdíl od skutečných graffiti ale figurky nikomu nevadí, protože při jejich instalaci nebylo nic poškozeno. „Určitě jde o street art. Street art je ale velmiširoký pojem. Kromě graffiti a pouliční malby může jít o performance, tanec, divadlo, či dokonce o recitování básní,“ dodává Jirátová. I když jsou graffiti často označována za projevy vandalství, je podle kurátorky také velmi složité určit přesnou hranici, kdy jde o umění a kdy už ne.
Jasno v tom ale mají městské části včetně Prahy 1. „Street art je pro nás umění, které opouští hranice uzavřených prostor a galerií a vstupuje do ulic a volných prostranství s cílem oživit a obohatit mnohdy neosobní vzhled města. Vítáme činnost, která nepoškozuje naše budovy a památky. Co naopak nepovažujeme za umělecký počin, je například graffiti na Karlově mostě z minulého roku,“ popisuje mluvčí Prahy 1 Petra Pekařová.
Rozdíl mezi vandalismem a uměním v právní rovině jasně rozlišuje technická správa komunikací (TSK). „Streetartové dílo musí mít ve veřejném prostoru souhlas majitele objektu a v případě památkové rezervace také souhlas magistrátního odboru památkové péče,“ říká mluvčí TSK Barbora Lišková.
Umění v metru
Po ekonomické stránce pociťují odlišnost mezi graffiti a street artem v dopravním podniku (DPP). Ten na odstraňování tagů v metru loni vynaložil 10,5 milionu korun. Street artu se ale DPP na vymezených plochách nebrání. „Prostor pro street art jsme poskytli při rekonstrukci stanice Opatov, další místo se našlo na stěnách okolo staveniště výtahu na nástupišti na Karlově náměstí. Chceme do budoucna využívat i další plochy ve vestibulech a proměnit je v malé galerie,“ popisuje vedoucí komunikace DPP Daniel Šabík.
Street art dokonce pomáhá oživit místa, kam by se jinak lidé báli vstoupit. Podle mluvčího Prahy 8 se podařilo polidštit uměním několik podchodů, kterým se dříve občané vyhýbali. „Malby vylepšily různé betonové plochy, v žádném případě Praha 8 ale netoleruje nelegální graffiti a vandalismus v podobě tagů,“ vysvětluje mluvčí městské části Martin Šalek a připomíná, že nelegální tvorba graffiti je už asi pět let trestným činem.
Praha 8 má při odstraňování tagů problémy nejen technického rázu. „Pokud chceme vyčistit graffiti na objektech, které nejsou přímo v majetku Prahy 8, tak si musíme nejprve vyžádat souhlas od vlastníků, ale to celou tu věc značně komplikuje,“ vysvětluje mluvčí. Street artu se nebrání ani v Praze 7, odkud pocházejí i zmíněné figurky ze zábradlí. „Vyhlášené pro street art u nás byly například stěny u stanice metra Vltavská, zde ale muselo umění načas ustoupit celkové rekonstrukci prostoru. Dohodli jsme se proto s DPP, že chceme street art do těchto míst vrátit, a uspořádali jsme výtvarnou soutěž Mural Art Vltavská,“ říká starosta Prahy 7 Jan Čižinský (Praha sobě).
Problém může být, že ne všichni obyvatelé mají stejný vkus. Místopředseda magistrátního výboru pro kulturu Martin Benda (Praha sobě) by si přál, aby nejen ve veřejném prostoru bylo méně revolucí a více evoluce. „Žádané je i originální umění reflektující dnešní dobu,“ dodává Benda. Se street artem má zkušenosti i Praha 5, která hostí i jednu přehlídku. „Citlivému umění ve veřejném prostoru se městská část nebrání. V rámci festivalu Sculpture Line byla například v červnu instalována u vstupu na Dětský ostrov dvě mozaiková křesla, která se setkala s pozitivním ohlasem veřejnosti,“ říká mluvčí Prahy 5 Martin Hošna.