metro.cz

Vůně trávy, potřetí v Lucerně

  11:58
Nejstarší česká reggae kapela Švihadlo vydala na jaře nové album Vůně trávy. Jenže pozor. Po návratu z Jamajky musela odsunout březnový křest kvůli koronaviru. A pak podruhé. Třetí termín je naplánovaný na středu 23. září do pražského Lucerna Music Baru. „Naštěstí nás hudba neživí. Byli jsme jen smutní, že nemůžeme hrát,“ říká šedesátiletý frontman Petr Šturma. Žije v Mladé Boleslavi, pracuje jako stavební projektant se zaměřením na požární bezpečnost.
Petr Šturma z kapely Švihadlo | foto: ArchivMetro.cz

Píseň Vůně trávy, podle které se jmenuje album, prý není o marihuaně?
Napsal jsem ji na poslední chvíli a opravdu není o hulení. V jednom časopisu jsem četl rozhovor s fotografkou původem z Vietnamu, jejíž jméno znamená v překladu Vůně trávy. Moc se mi to líbilo, vzpomněl jsem si na své cyklistické toulky deltou Mekongu, a vznikla písnička. O vodě, která teče pomalu, ale nikdo ji nezastaví. O trávě, která nejde úplně zašlapat.

Na novém albu se trochu vypořádáváte i s tuzemskými politiky.
Ano, v písni Trapná lež. Vyrůstal jsem za těžkého socialismu, pak jsme chvíli zažívali krásu v devadesátých letech po osvobození, a teď mám pocit, že zase sklouzáváme do humusu. Zase se musíme stydět za naše politiky, kdy už je tady opět rozdělení na „my“ a „oni“, kdy si „oni“ dělají, co chtějí – často lžou, jako to bylo za komunistů. Zatím o tom ještě můžeme mluvit nahlas. Zatím. Ale stejně je to hrozně na prd.

Švihadlo

  • Kapela hraje reggae už úctyhodných 37 let.
  • 1983 – v tomto roce vznikla v Mladé Boleslavi.
  • 900 tisíc – přibližně tolik zhlédnutí na YouTube má skladba Zelený list.
  • Jedenáct – tolik písní je na nové desce, k songu Krouhej vznikl i videoklip, který je na YouTube.

Jste vášnivý cyklista a máte už na kole projeté desítky zemí na mnoha kontinentech.
To jo. Každý rok jezdíme do světa s kamarádem Karlem, který má v Plzni klub Zach’s pub, kde často hrajeme. Zamíříme spolu vždy v únoru na tři týdny do tepla a tam jezdíme na kole. Projeli jsme od Jamajky, Kostariky, Kolumbie, Mexika třeba i Nepál, Indii nebo Tanzánii. Kola si vždy vozíme svoje, horská.

V novém songu Livingstone, což je jméno známého cestovatele, jste zúročil své africké putování?
Text jsem ve skutečnosti napsal v Indii. Vypořádávám se v něm se svým vztahem k víře. Nejsem totiž věřící, a když jezdím do zemí, kde lidé v něco věří, tak jim někdy i závidím. Mají se v těžkostech o co opřít. My se třeba zlobíme, rozčilujeme, trápíme, a oni jen klidně řeknou – tak to asi má být.

A proč Livingstone?
Vždycky píšu texty až na hudbu a dává mi hodně práce, aby slabiky vycházely do melodie. Prostě mě to napadlo. Nehodil se mi tam třeba Emil Holub – hudebně, ani tematicky. David Livingstone byl nejen cestovatel, ale i misionář.

Album vyšlo po devíti letech, proč taková pauza?
Naše alba vždy vznikají dlouho. Nejsem schopný vychrlit písničky za rok tak, aby měly smysl. Jsem jediný autor a jako stavební projektant a otec jsem i dost časově vytížený. 

Myslel jsem, že už máte dospělé děti?
Nejstaršímu synovi je sice čtyřicet, ale nejmladšímu teprve čtyři roky. Celkem mám pět dětí. 

Autor:
zpět na článek