V Menzelově filmu o životě lidí v Kersku chodí po chatařské oblasti dvojice místních členů zahrádkářského svazu, a kde je napadne, tam přes šablonu namalují nápis ZAHRÁDKÁŘI KERSKU. Až je Kersko omalované všude.
Praha je teď na tom podobně. Akorát, že tudy nechodí dvojice pěstitelů se šablonou, ale jak tak jezdím po městě, všímám si, jak za poslední měsíce přibyly a přibývají nové a nové extra pruhy pro cyklisty. A to i na místech, kde bych si to kdysi nedokázal ani představit. Překvapuje mě, že se většinou cyklopruhy na pražské vozovky docela dobře vejdou. Některé nové úseky mám projeté jak na kole, tak za volantem a neměl jsem pocit, že by to pro ty silnější plechové stroje nějak ubralo prostor. Ale je to můj subjektivní dojem, motoristé mohou mít většinově jiný názor.
Poskalí
Jednu velkou výhodu to velké pražské pomalovávání silnic má. Najednou je na asfaltu docela jasně vidět – tudy jedeš ty (auto) a tudy jedeš ty (kolo). Pro bicyklisty totiž platí, že na vozovce pro motorová vozidla jedou co možná nejblíže k pravému okraji (v Británii je to asi k levému okraji). To na místech, kde je jasně namalovaná cesta pro obě strany provozu, dává přece jen klidnější pocit. Hlavně v případě kolařů.
Jak ukazují sčítače cyklistů od jara do listopadu, pandemie poslala na stezky i na silnice asi o třicet procent silnější cyklocestování. I když jsem byl dost skeptický ke slibům pražské radnice, co všechno udělají pro lidi na kolech, zdá se, že to zase tak strašné nebude. Ale asi je ještě brzo na hodnocení. Když nic jiného, mohlo by tohle kreslení pruhů nastolit trochu smír mezi motorizovanými a nemotorizovanými na silnicích.