Je tomu přesně na den sto let, kdy se na prknech Národního divadla poprvé objevili roboti. První uvedení hry se však konalo již 2. ledna roku 1921. „K překvapení samotného Karla Čapka světovou premiéru uvedla Jednota divadelních ochotníků Klicpera v Hradci Králové,“ říká teatrolog a čapkolog Hasan Zahirović. Ochotníci totiž nevěděli, že se v Praze slavnostní premiéra odložila.
Drama z roku 1920 sklízelo od prvního čtení v Čapkově bytě kladné ohlasy, před pokladnou Národního divadla se stály fronty na R.U.R. od šesté hodiny ranní a do roku 1927 se odehrálo 63 repríz. „Noviny zdůrazňovaly mimořádný úspěch, kritici byli nadšení. Hned po české premiéře zažila hra mnoho evropských uvedení a dostala se i na broadwayská či japonská prkna. Čapkovi se tak otevřely dveře do světa,“ popisuje Zahirović.
Další osudy díla
|
Místo labora dali světu robota
Sám spisovatel si údajně zvolil část inscenačního týmu, například režiséra Vojtu Nováka. „Čapek rád spolupracoval s bratrem Josefem, který vymýšlel kostýmy, včetně robotů. Co se obsazení hry týče, víme, že se důvěrně zeptal Rudolfa Deyla, co by řekl tomu, kdyby si jej vyžádal pro novou roli,“ dodává Zahirović. Dílo, které se dodnes těší velkému úspěchu, je významné i proto, že dalo světu nové slovo. Čapek chtěl původně použít výraz laboři, podle latinského a anglického výrazu pro práci. Slovo se mu však nezamlouvalo, a tak požádal o pomoc svého bratra. „Slováci tvrdí, že se slovo robot zrodilo při pobytu u rodičů v Trenčianských Teplicích, sám Čapek ve svém fejetonu ale uvádí, že ho vymyslel jeho bratr, když stál za malířským plátnem. Pravdu se teď už asi nedozvíme,“ uvádí Zahirović.
Pro akademiky neměla díla uměleckou hodnotu
Podle odborníků Čapek vycházel při psaní hry z tehdejší doby. „Inspiroval se vědeckou organizací práce, takzvaným taylorismem a efektivní pásovou výrobou Henryho Forda. Mnohé z toho, co byl schopen domýšlet, mohlo tehdy působit jako přitažené za vlasy. Momentálně se nám to jeví mnohem reálnější, i když ani současní vědci zatím zdaleka nedokážou to, co tvůrci umělých bytostí z R.U.R.,“ zmiňuje ředitel Památníku Karla Čapka Zdeněk Vacek.
Se Zahirovićem se shodují, že byl spisovatel a novinář vizionářem, který si uměl hrát mistrně se slovy a jehož díla jsou stále nadčasová. „Sám byl doktor filozofie, bez technického vzdělání, avšak bedlivě sledoval vývoj technického pokroku a dokázal předvídat morální rizika jeho rozmachu. Dilemata týkající se současných genetických modifikací a umělé inteligence se pozoruhodně kryjí s jeho varováními z her, jako byly R.U.R., Krakatit či Bílá nemoc,“ doplňuje Vacek.
V dílech Čapka je znatelný autorův žurnalistický styl. „Třeba nobelovská komise ho opakovaně zamítala, mimo jiné s odkazem na údajnou nízkou uměleckou hodnotu. Publicistický styl, který dodával dílům šťávu a dokázal je sugestivně povýšit z fikce na dokument doby, se akademikům asi nezamlouval,“ popisuje Vacek.
V Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše probíhá u příležitosti 100. výročí R.U.R. výstava Cesta do robotovy duše. Vzhledem k pandemické situaci je prodloužena do 31. srpna. „Pracujeme na virtuální prohlídce, ale je to běh na dlouhou trať. Průvodcem bude originální reklamní figurka robota z 20. let minulého století, zapůjčená vnučkou Josefa Čapka,“ dodává Vacek.