Jak jste se k nové pozici dostal?
Obdržel jsem nabídku od ředitele Národního divadla Jana Buriana. Nejdřív mě požádal, abych vypracoval koncepci. Na jejím základě mě požádal, zda bych se ujal funkce uměleckého šéfa Laterny magiky.
Jak moc jste předtím znal Laternu magiku?
Znal jsem Kouzelný cirkus. Když jsem studoval na katedře pantomimy, byla víceméně povinnost se seznámit i s díly Laterny. Ale také jsem se k ní dostal přes mima Ladislava Fialku, jeho tvorbu jsem studoval v magisterské i doktorské práci. Ostatně Laterna magika pomohla Fialkovi i#jeho kolegovi Jiřímu Kaftanovi podívat se za socialismu do zahraničí, a to i do západních zemí. Byla to od začátku multižánrová scéna, takže využívala nejen tanečníky, ale také mimy. Proto jsem se i já k Laterně dostal přes pantomimu. V poslední době jsem občas přišel na představení, protože jsem dramaturgem dvou divadelních festivalů, takže chodím na inscenace a vybírám.
V jakém stavu jste soubor objevil po svém nástupu?
V covidovém stavu, takže nemůžu moc hodnotit provoz, protože jsem ho nepoznal v plné kondici. Obecně mám ale pocit, že by Laterna potřebovala revitalizovat, trochu nakopnout. Chtěl bych jí vrátit noblesu a značku, kterou měla v době, kdy ji vedli Alfréd Radok a Josef Svoboda.
V čem lze po 60 letech navázat na tehdejší noblesu?
Možná myšlenkově. V některých dalších směrech to asi tak hladce nepůjde, protože oni měli tehdy velké finanční zabezpečení. Komunistická strana do Laterny dávala hodně peněz, protože reprezentovala Československo ve světě. Svou značku získala už díky pavilonu na Expo 58 v Bruselu. Ovšem myšlenkově se k té době vrátit můžeme, když opět vytvoříme prostor experimentu a multižánrovosti. A také progresivnějším využitím současných technologií. Mnohé se na jevišti nevyužívají, protože na ně většinou nejsou peníze. Ale nemá jít jen o jejich prezentování. Zabývám se i myšlenkou, co pro nás znamenají technologie a jak je využít. Nebo jestli nebude nová Laterna magika o tom, že je naopak přestaneme používat. Zkoumám tedy přístup, principy i mezioborovou spolupráci mezi divadlem a vědou na poli technologií.
To je nelehký úkol. Lidé z těch oborů jsou rozdílní.
Ano, tvůrci a techničtí inženýři se často vyjadřují jinak. Dříve, když měl Josef Svoboda geniální myšlenku, dokázal ji sám realizovat. V dnešní době už není možné úplně obsáhnout zároveň umělecký i technický obor. Bude tedy důležité vytvořit skupinu více lidí z různých oborů, kteří se mezi sebou naučí komunikovat. Pokud se to podaří, může dojít k symbióze, která přinese nějaký divadelní útvar. Je důležité, aby technologie naplňovaly námět a sloužily obsahu.
Hodně jste hrál i vyučoval v zahraničí. Je někde podobně zaměřené divadlo?
Spíše mají různá divadla jednotlivé multimediální projekty. Ale soubor, jako je Laterna magika, který navíc funguje už desítky let, jsem nenašel.
O to větší šance je vrátit ji na výsluní.
Ano. Laterna ustrnula ve stádiu, že synonymem pro ni je plátno a tanec, a mnozí lidé si myslí, že je určena pro turisty. Jsou to spíše předsudky. Záleží na přístupu, jaký budeme tvořit repertoár a komu ho budeme nabízet. Nechci dělat zábavní podnik pro turisty. Naopak bych chtěl Laternu vrátit českému divákovi, aby si uvědomil, že jde o první multimediální divadlo na světě a měli bychom na takovou značku být hrdí a dál s ní pracovat. Je to velký závazek, mám velké sny a vize, tak uvidíme, jak se je podaří naplnit.
Říkal jste, že zatím nebyla příležitost poznat provoz souboru, když jsou divadla zavřená, přesto zkoušíte novou inscenaci. Jaké to je, když nevíte, kdy se bude opět hrát?
Přestože je covid, chtěl jsem zavést pocit provozu, jako bychom hráli. Je to důležité pro pozitivní mysl všech, protože z dlouhé absence hraní jsme všichni frustrovaní. Řekl jsem si, že musíme pracovat dál, abychom byli připravení na diváka, až se začne hrát. Každý všední den máme tréninky a zkoušíme novou inscenaci. Sice jsme přesunuli termín premiéry z března na duben, ale plánujeme.
Nové představení Zázrak (s)tvoření má být rodinné. O čem bude a je to snaha přilákat i mladší diváky?
Ano, ale zatím ještě nevyužijeme technologie, to bude ještě nějakou dobu trvat. Zmíněné představení vzniká poměrně rychle. Ale i tam pocítí divák multižánrovost a jiný přístup. Není vše jen o technologiích, ale třeba i o materiálu. V Zázraku (s)tvoření zkoumáme papír, co se s ním dá všechno dělat. Také budeme jinak pracovat se zvukem a v projekci se vrátíme ke klasické filmové animaci. V budoucnu bych rád uváděl každý rok novou premiéru pro dětské publikum.
Velká změna je pro vás i každodenní pevná forma zaměstnání. Zvládáte to?
V době covidové jsem rád, že mám nějaké povinnosti a mám každý den kam jít.
Za rok a půl má začít rekonstrukce Nové scény. Jak to zohledníte v dlouhodobých plánech?
Po sezoně 2021/2022 by měla začít dvouletá rekonstrukce. Budeme vlastně trochu bezdomovci. Nebudeme mít jeviště, kde hrát. Upravíme do té doby repertoár, necháme si třeba jen čtyři až pět inscenací. Během rekonstrukce bych se rád zaměřil na hraní ve venkovních prostorách. Se všemi těmi technologiemi je složité hostovat v jiném divadle. Spíše my půjdeme za lidmi. Domluvili jsme se se Signal Festivalem, že se k nim příští rok v rámci desátého ročníku připojíme. Najdeme nějaký starý dům, ve kterém vytvoříme projekt, a budeme zde třeba měsíc hrát. Půjde o formu imerzivního divadla a místně specifického umění. Také bychom jezdili na zájezdy, a to i do zahraničí. Zároveň bychom zkoušeli inscenace pro novou etapu Laterny magiky, jak já tomu říkám.
Co všechno se na Nové scéně změní?
Vznikne zde velmi moderní prostor, který se bude přizpůsobovat i technologiím. Jeviště bude mobilní a variabilní. Bude přizpůsobeno i pro akrobacii a nový cirkus. Hlediště bude vysouvací a může vytvořit jednu velkou halu. V provozní budově vzniknou zkušební prostory pro všechny soubory Národního divadla a dole bude kavárna a galerie pro veřejnost.
Na začátku jste vzpomenul na Expo 58. Nyní se na tuto světovou výstavu Laterna magika vrátí v říjnu v Dubaji. O co půjde?
Chystáme inscenaci s názvem Robot Radius. Je ke stému výročí uvedení hry R.U.R. Přizval jsem ke spolupráci hudebníka Michala Pavlíčka, který se mnou bude také naživo hrát. Osloven jsem byl pro tento projekt už před dvěma lety, pak se ale celý kvůli covidu posunul. Ovšem premiéra měla být na Nové scéně. Až potom mi přišla nabídka z Laterny, takže se vše propojilo. Nakonec zde bude premiéra v září a dílo necháme v repertoáru.
Zmínil jste i Ladislava Fialku, který by se letos dožil devadesáti let. Váš učitel Boris Hybner zase osmdesátky. Připomenete tyto osobnosti pantomimy?
Plánuji v Divadle Bravo v Braníku Mime Session, protože Boris Hybner tento program vymyslel a poprvé ho dělal právě v Branickém divadle. Na této oslavě připomeneme i Ladislava Fialku. To znamená, že se budu dál objevovat i na jevišti Brava. Tam si budu moct dělat různé své experimenty. Hrát musím, to k životu potřebuji a bude to i šance na odreagování. Na menší úvazek budu také učit na HAMU.