O čem si s nimi povídáte?
Tak různě. Občas si mi postěžují na manžely. Já se jim proto snažím zvednout náladu. Potkáváme se pravidelně. Jedna paní dokonce vždy říká, že se na mě těší. Já ji totiž oslovuji koťátko, pak tu mám i jedno zlatíčko a také veverku.
Takže vás to tady asi baví.
To ano, ale dělám to i z jiného důvodu. Mám velmi příjemnou a velmi milou známou. Ona mě vždycky motivuje a říká, abych Metro rozdával, že mi prospívá. Prý mi to svědčí.
V těchto dnech je ale dost zima. To vám nevadí?
Místo rukavice mám pletenou ponožku. A na druhé ruce mám protiskluzovou rukavici, ať se mi noviny dobře rozdávají. Tu jsem před lety dostal od jedné paní. Celkově jsem hodně nabalený.
Na mráz je pan Babka připraven.
Lidé vám nosí i dárky?
Občas. Jedna paní ze Zahradního Města mi dokonce dovezla i štrúdl. Jindy jsem tu byl také vyšetřen. Chodí tudy totiž i zdravotní sestry. Jedna z nich mi zkontrolovala oko. Měl jsem na něm ječné zrno. Poslala mě na oční. Já ale nešel. Za čtrnáct dní, když mě tu potkala znovu, mě pořádně seřvala. Takže jsem nakonec do nemocnice jel. Jiná sestřička mi zase radila, ať si dám slivovici na ruku a nasaju to nosem a pak si s ní i natřu uši. Prý je to dobré na koronavirus. Ještě jsem to nezkoušel (smích).
A jak se perete se vstáváním?
Žádný problém. Vstávám v půl páté. Jsem zvyklý. Dělal jsem ve fabrice. Dokonce takto vstávám i v sobotu a neděli. Kolikrát se o víkendu cítím víc unaven než ve všední den, kdy jsem tady. Rozhodně je to tu lepší než někde celý den sedět na vrátnici.
Otakar Babka v akci
Kde jste pracoval dřív?
Pár let jsem dělal soustružníka, pak i mistra. Dva roky jsem pracoval i v Tatře Smíchov, tam se mi moc líbilo. Nějakou dobu jsem dělal také na policejním prezidiu. Byl jsem tam správce budov. Takže jsem za svůj život dělal rukama i v kanceláři.
Listujete naším Metrem?
Ano, ale až když přijdu domů. Než jdu sem, tak si udělám dva chleby. Jeden sním ráno a druhý, až přijdu domů. K tomu si udělám čaj nebo kafe, pak si dám cigáro a čtu si to. Nejradši mám sloupky, třeba pana Koháka, a dopisy čtenářů.
SluníčkoStrávil jsem s Otakarem Babkou něco přes půl hodiny a bylo to moc fajn. Je to bavič! Kladl mi na srdce, ať hlavně v textu zmíním jeho velmi milou známou. Je vidět, že mu na ní záleží. Mimochodem, pan Babka už v Metru byl. Před lety ho chválila čtenářka v dopisech. Psala o něm jako o „sluníčku z Veleslavína“. Je na to náležitě hrdý. Já pro něj mám ale jiný titul. Pro mě je to gentleman v zeleném! MAREK HÝŘ, redaktor |