Pokud jste se v posledních dnech vydali na procházku až na samý okraj dvanácté městské části, konkrétně do severovýchodní části Cholupic, patrně jste sem tam zaslechli zvuk motorových pil. Ochránci přírody tu totiž prováděli prořezávku náletových dřevin v místním mokřadu. Ten je jedním z posledních, které se na území metropole nacházejí.
Podle Pavly Zábojníkové z pobočky Českého svazu ochránců přírody s názvem Koniklec se přitom v minulosti na jihu Prahy rozkládaly mokřady v rozlehlém prostoru mezi Točnou a Milíčovem. „Dnes z nich přežívají jen malé fragmenty. V Cholupicích byly podmáčené louky prokazatelně ještě v 19. století. Až v průběhu minulého století, zejména jeho druhé poloviny, byly zdejší mokřady – tak jako mnohde jinde v republice – odvodněny a přeměněny na pole. Krajina má však paměť, a tak se zde po letních deštích roku 2002 vytvořila stabilní vodní plocha,“ říká pro Metro Zábojníková.
Jeden z obyvatel cholupického mokřadu
Nejmokřejší část, kterou nechala radnice Prahy 12 před časem ještě obrůst travou, zemědělci přestali obdělávat a postupně se sem začali vracet obojživelníci. „V současnosti je zde evidováno pět druhů obojživelníků – čolek obecný, ropucha obecná, ropucha zelená, skokan hnědý a rosnička zelená. Pak také plazi, jako užovka obojková, vážky a ptáci. Mimo jiné tu žijí třeba dva druhy rákosníků, cvrčilky či strnad rákosní. V širším okolí pak lze pozorovat celkem sedmdesát druhů,“ dodává Zábojníková.
Bez obhospodařování, které mokřady po staletí udržovalo ve vyvážené podobě, začaly plochu v posledních měsících zarůstat expanzivní druhy rostlin. Částečné odstranění stromů bylo tak podle ochránců jedním z nutných kroků k obnově mokřadu. Jeho účelem je proslunění lokality. To vede k podpoře růstu vodních rostlin a na ně vázaných živočichů a dalších organismů. Prořezávka proběhla takzvaně mozaikovitě, tedy co nejpřirozeněji. „Dřeviny nejsou odstraňovány plošně. V krajině zůstávají ostrůvky zeleně, které různým druhům živočichů slouží jako místo k úkrytu, rozmnožování nebo poskytuje potravu. Kácení též redukuje opad listí a další rostlinné hmoty, která v nadměrném množství mokřad a tůně zanáší a ohrožuje je nežádoucí zvýšenou eutrofizací. Velké množství živin vyhovuje spíše ruderální než typicky mokřadní vegetaci,“ vysvětluje Zábojníková. Známý mokřad se nachází také na území desáté městské části u Toulcova dvora.
Zajímavostí je, že není naplňován vodou z Botiče, ale z vlastních podzemních pramenů. Mokřad vznikl postupným zpustnutím bývalé vrbovny někdy po roce 1950. „Na jaře si zde můžete vyslechnout hlasité žabí koncerty, v létě zde potkáte užovku obojkovou, za soumraku netopýry. V zimě můžete spatřit ledňáčka. Na jaře mokřad zavíráme kvůli hnízdění vodních ptáků,“ uvádějí zástupci Toulcova dvora.