Kolem nedokončené lávky na Jižním Městě chodím několik desítek let. Je součástí nadzemního propojení mezi dvěma objekty nad Opatovskou ulicí. Jenže až nedávno mě trklo. Co mi to jenom připomíná. Pak mi všechno došlo.
Záblesk z nebe by se ale nedostavil, kdybych se loni v létě nevydal na Želivku, k přehradní nádrži, která zásobuje Prahu pitnou vodou. Těsně nad hladinou tu uprostřed velké vodní plochy končí nedostavěný dálniční most, jak ho začali budovat už mezi válkami. Bizarní nedodělek se dokonce na pár minut objeví i v televizním filmu z roku 1971 Romeo a Julie na konci listopadu. V hlavních rolích s Danou Medřickou a Karlem Högerem. Cenné na tomto filmu je, že most bez pokračování dál přes údolí tu zachytili filmaři v době, kdy se přehrada teprve stavěla a můžete součást plánované prvorepublikové dálnice spatřit ještě několik desítek metrů nad zemí, můžete si představit, co se skrývá pod zatopenou krajinou.
Nedokončený dálniční most nad Želivkou v televizním filmu Romeo a Julie na konci listopadu z roku 1971 s Danou Medřickou a Karlem Högerem
Nedokončená lávka na Jižním Městě vypadá přesně tak. Jen tu schází ta vodní hladina. Málokomu se u téhle zaslepené, asi patnáct metrů dlouhé cesty, vybaví, co tu mělo kdysi být. Plánovači panelového velkoměsta ve velkoměstě si usmysleli, že lidé, aby nemuseli z prodejny do prodejny křižovat vozovku, se budou procházet po visutých lávkách za svými nákupy, zatímco nebezpečná auta dole je ohrožovat nebudou. Jenže zůstalo jen u dvou přemostění, propojení několik set metrů dlouhým mostem od obchodu k obchodu už nevzniklo. Jestli ty plány zhatil listopad roku 1989, to vám už nepovím.
Těch nedodělaných cestiček, které nevedou nikam, ale je na Jižáku víc. Třeba na „balkónu“, jak se nákupním stavbám říkalo (a říká), u stanice metra Háje jsou schodiště. Možná požární, možná jen cesta zkracující jinou cestu. Vedou až do druhého patra objektu, jenže na jejich konci není žádný vchod nebo východ. Jen stěna. Třeba si projektant řekl, že kdy bude uživatel chtít, dveře dodatečně prorazí. To vám taky nepovím. Faktem je, že většina těchto slepých uliček, na něž byl mistr Jára Cimrman, je na sídlišti už zanedbaných, neprůchozí prostory sloužívají k přespávání různých lidí, částečně slouží jako skládky.