„Na Kundratce probíhá dekontaminace. Protože očista sanitky trvá déle a doplňuje se i materiál, výjezdová skupina mezitím vyráží na základnu v náhradním voze. Naším úkolem je poté, co je hlavní vozidlo dekontaminováno, odvézt ho. A tak stále dokola, 24 hodin denně. Zkrátíme tak čas čekání na absolutní minimum, protože zátěž výjezdových skupin je vysoká a potřebujeme mít vozidla v provozu,“ vysvětluje jeden z četařů, který stejně jako jeho kolegové chtěl zůstat v anonymitě.
S řízením vojenských aut mají zkušenosti a sedět za volantem sanitky jim tudíž nečiní potíže. Před nasazením navíc absolvovali příslušná proškolení.
„Sanitky jsou co do velikosti menší, kratší a nižší než kupříkladu tatra, takže s řízením nemáme problémy. Vozy jsou v automatu, mají moderní vybavení včetně navigace, což je pro většinu našich řidičů, kteří nebydlí v Praze, velká výhoda,“ říká četař.
Na hektický pražský provoz si rychle zvykli a jedna věc je mile překvapila – chování ostatních řidičů: „Přestože nejedu na modré majáky, pustí mě. Dávají mi přednost, i když nemusí. I když je v Praze velký provoz, denně se setkávám s ohleduplností,“ pochvaluje si voják.
Se sanitkami jezdí ve dvousměnném provozu – od 7.00 do 19.00 a od 19.00 do 7.00. Někdy stráví za volantem i deset hodin v kuse, ale nestěžují si. „Jsme zvyklí z vojenských cvičení, kde se může stát, že řidič jede celou noc. Zvládáme to všichni v pohodě. Když jsme byli na misi v Afghánistánu a bylo sedm raketových útoků na základnu, také jsme celou noc nespali,“ shodují se vojáci s úsměvem.
Pomoc pražské záchranné službě není jejich prvním covidovým nasazením. Už od jara loňského roku prošli několika zařízeními – v Jaroměři a Hodoníně, kde pracovali v nemocnicích. „Nevidíme přímo utrpení pacientů, takže v tomto směru je práce řidiče snadnější. Také nemusíme nosit ochranný oblek, což je pohodlné,“ říkají.
Práce, kterou vykonávají v posledních měsících, je jednoznačně obohatila: „Člověk si začne vážit toho, co má. Uvědomí si vlastní zdraví a zdraví svých rodičů a blízkých. Za každé takové nasazení jsem rád, protože je to velká zkušenost. A v neposlední řadě je zajímavé nahlédnout do jiných profesí, jako jsou třeba zdravotníci a záchranáři.“