Pokud neprojde nový stavební zákon, ve Slivenci domek nepostavíte, říká Dostálová

Nový stavební zákon v podobě, ve které je nyní ve Sněmovně projednáván, dává podle ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové Praze čas až do roku 2025. Ale pokud by stavební zákon neprošel, reálně hrozí, že se pak bude moci například Praha rozvíjet už pouze ve svém intravilánu z roku 1966. „Zjednodušeně řečeno by to znamenalo, že se v okrajových částech Prahy nebude moci stavět, což by mělo poměrně vážné dopady zejména v oblasti výstavby bytů. Třetí čtení zákona je naplánováno na středu,“ říká v rozhovoru pro deník Metro Dostálová.

Nový stavební zákon je skloňován zejména v souvislosti se zrychlením stavebního řízení. Jak konkrétně to pocítí Pražané?
Jde o rozpohybování výstavby. Nekonečné povolovací procesy se odrážejí v cenách nemovitostí určených k bydlení, protože zkrátka na trhu není tolik bytů, kolik je zájemců. Z vlastního bytu se tak stává exkluzivní zboží. Přitom to v Praze není o nedostatku pozemků jako v jiných evropských městech. V hlavním městě je nedostatek stavebních parcel, přitom jsou stovky hektarů pod stavební uzávěrou. Developeři mají v Praze v přípravě přes 120 tisíc bytů. Velká část z nich čeká na změnu územního plánu a zhruba čtyřicet procent z nich je v nějaké fázi schvalovacího procesu.

Takže dojde i k zastavení růstu cen bytů?
Pokud by se nám podařilo zrychlit povolování stavění bytů, mělo by to skutečně zastavit růst jejich cen. Takže je potřeba uvést do života ještě v tomto volebním období nástroj, který ty byty na trh dostane. Proto je odpověď na otázku jednoduchá: nový stavební zákon zajistí, že povolení obyčejného bytového domu bude možné získat do jednoho roku. Dnes je průměrná doba přes pět let.

Přesto se objevují názory, že by bylo lepší s novým zákonem počkat. Čím si to vysvětlujete?
Jakékoli kroky k zametení nového stavebního zákona pod stůl jsou nezodpovědné. V podstatě všichni v této zemi se shodují na tom, že je potřeba zákon změnit. Neříká to tedy jenom Dostálová, ale říkají to hlavně ti, kteří s tou byrokratickou mašinou dnes a denně bojují. Ať už jsou to velcí státní investoři typu ŘSD a Správy železnic, nebo zástupci podnikatelů jako Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy či Svaz podnikatelů ve stavebnictví. Dostávám ale i celou řadu dopisů a e-mailů od lidí, kteří jsou zoufalí, protože se roky snaží získat povolení pro obyčejný rodinný dům. A dost často marně, protože ze strany úřadů nejsou dodržovány lhůty. Nikdo přece nechce plánovat svůj život, pořízení bydlení, založení rodiny a hypotéku podle toho, jaké je právě obsazení stavebního úřadu.

Pokud neprojde nový stavební zákon, vyprší Praze příští rok platnost územního plánu. Jaký to bude mít na Prahu případný dopad?
Zákon počítá s prodloužením platnosti stávajících územních plánů až do roku 2025. Bez toho se dočkáme kritické situace. Zjednodušeně řečeno se například v Praze 11 nebo třeba ve Slivenci a dalších okrajových částech města už nepostaví ani rodinný domek, protože to bude možné jen na území vymezeném 55 let starým územním plánem.

Primátor Zdeněk Hřib, ale i další kritici zákona, tvrdí, že vezme obcím kompetence zejména v oblasti zmiňovaného územního plánování. Co vy na to?
Podporuji model, kdy si o území rozhoduje zejména samospráva. Stát má vést technické stavební řízení jako takové, což je v novém zákoně připraveno, protože úředníci stavebních úřadů přejdou zejména kvůli zastupitelnosti a zamezení systémové podjatosti pod stát. U územního plánování je to ale složitější. Není to totiž jen o Praze, která má určitě předpoklady, aby si územní plány vytvořila sama. I proto Praha a další velká města připravily pozměňovací návrh, aby bylo pořizování územně plánovacích dokumentací přeneseno do samostatné působnosti krajů a obcí. Jenže v jejich návrhu není dostatečně řešeno financování takového kroku. A to je velký problém zejména u malých měst a obcí.

Proč?
Od počátku jsem důrazně upozorňovala na to, že samostatnou působnost nelze financovat jako nyní, kdy jde o přenesenou působnost státu. Byť je možné vypsat dotační titul, dotace nebude nikdy nárokovou záležitostí a pro obce bude vždy spojena s další administrativou. Na tuto překážku jsme velká města několikrát upozorňovali. Nejde přesypávat peníze z jedné kapsy do druhé. Je zřejmé, že zájmy velkých měst a malých obcí jdou v tomto případě zcela proti sobě, ale tohle je problém, u kterého musí najít rovnováhu a řešení Svaz měst a obcí.