Od našeho posledního setkání loni v únoru, tedy těsně před nástupem pandemie koronaviru, se událo opravdu mnohé. Kvůli nutným škrtům v rozpočtu se například nepodařilo naplnit vše, co si v podniku předsevzali. Například rozvázat revizorům ruce tím, že vyfasují výpomoc v podobě takzvaných preventistů.
„Na asistenty, kteří by nám vypomáhali při udržování kultury cestování v MHD, momentálně nejsou prostředky. Pokles příjmů dopravního podniku byl v období pandemie opravdu velký. Je to škoda. U některých cestujících hlavně na nočních linkách se chování totiž po pandemii zhoršilo. Přibylo například případů konzumace jídla a nápojů v tramvajích. Ale doufáme, že kulturu cestování pomohou zvednout častější kontroly, které nyní na nočních linkách zejména v centru města provádíme,“ říká pro deník Metro Kurka.
Jen za minulý měsíc řešili pražští strážníci v MHD celkem 1169 přestupků. Někteří lidé totiž v tramvajích, busech a metru přestali nosit roušky a respirátory. Může s tímto jevem, který štve i čtenáře deníku Metro, revizor něco dělat?
V rámci podniku jsme dospěli k tomu, že zasahovat nebudeme. Přepravní kontrolor nemá podobně jako třeba řidič, strojvedoucí či dozorčí stanice status veřejného činitele. Proto jsme dali našim provozním zaměstnancům jasný pokyn, že nenošení respirátorů nemají s cestujícím osobně řešit, aby zbytečně nevznikaly konfliktní situace. Samozřejmě že dotyčného člověka slušně upozorníme. To ano. Zároveň ale musíme již předem počítat s variantou, že může být člověk s nezakrytými ústy psychicky labilní jedinec či dokonce agresor.
O konflikty s agresivními jedinci ve vaší profesi není nouze. Došlo v poslední době k nějakému napadení?
Bohužel ano a nešlo o žádnou prkotinu. Nějaký podobný jedinec s psychickými problémy kolegovi při kontrole jiného cestujícího bodl zezadu nůž do ramene. Naštěstí se trefil pouze do svaloviny, takže je kolega už zpátky v práci a těší se dobrému zdraví.
Mají revizoři nějakého psychologa, na kterého se mohou ohledně řešení konfliktů a jejich psychických následků případně obracet? Nebo se podobné věci dějí jen v amerických filmech?
Psychologa máme, ale tento kolega ho nevyužil. Psycholog je nutný hlavně při náboru. Práce revizora je poměrně dobře finančně hodnocena, atak by mohla lákat i jedince, kteří by pro její vykonávání nebyli právě vhodní. Psychologický test tyhle osoby vyloučí.
Ale jinak může dělat revizora kdokoliv, ne?
Pokud má chuť a potřebné schopnosti, pak určitě. A platí to i o ženách, byť je tato profese vnímána jako mužská záležitost. Hlavními požadavky jsou středoškolské vzdělání a schopnost komunikovat alespoň jedním světovým jazykem. Je zajímavé, že poměr žen je u nás stejný jako u jiných dopravních podniků v tuzemsku. Revizorek je minimum. Asi deset procent. Ale i toto pravidlo má své výjimky. V Hradci Králové či Táboře dělají přepravní kontrolory téměř výhradě ženy.
Opravdu?
Je to tak. Proč tomu tak je, ale netuším.
Šéfem revizorů
|
Na počátku koronavirové pandemie se stali z revizorů na přechodnou dobu doplňovači desinfekce do nádobek v metru. Nejprve na jaře neprobíhali kontroly vůbec, pak jen na denních linkách. Jak na tuto dobu zpětně vzpomínáte?
Upřímně říkám, že to bylo strašné období. Jistě si dovedete představit, jaké to je, když máte pod sebou desítky zaměstnanců, kteří se bojí poklesu svých příjmů, změny své profese a celkového snížení životní úrovně.
Má pandemie na vaši práci nějaké dopady i v současnosti?
Změnily se preference cestujících. Je vidět, že si někteří lidé odvykli jezdit metrem a dávají přednost tramvajím. Změny v chování cestujících se tak dějí zřejmě v obavě z uzavřených prostor. V období vrcholící pandemie se hlavní zájem o veřejnou dopravu přesunul z centra do periferních oblastí a do jisté míry to platí stále.
A co bezdomovci? Přibylo jich, nebo naopak ubylo?
Řekl bych, že jich je stejně, jako jich bylo dřív. Vždy je vykazujeme z MHD, pokutovat je nemá cenu. Své kolegy ale vždy prosím, aby se k těmto lidem nechovali arogantně či nadřazeně.
A jak je to s černými pasažéry?
Ač si to někteří lidé nemyslí, Pražané mají v této oblasti výbornou morálku a neplatičů je minimum. V covidovém roce 2020 pracovníci přepravní kontroly uložili více než 204 tisíc pokut. O rok dříve, v roce 2019, jich bylo o sedmnáct procent více, celkem téměř čtvrt milionu, přičemž revizoři zkontrolovali celkem 6,8 milionu cestujících. Pro představu, v roce 2019 jsme v průměru každý pracovní den jen v metru přepravili 1,2 milionu cestujících, ve všech trakcích (v metru, tramvají a autobusech, pozn. redakce) pak v součtu kolem tří a půl milionů pasažérů.
Takže kolik procent lidí zhruba jezdí načerno?
Z uvedených čísel vyplývá, že pouze necelá čtyři procenta zkontrolovaných cestujících nemělo platný jízdní doklad.
Bohužel jsou mezi Pražany stále jedinci, kteří kvůli nesplaceným pokutám padají do dluhové pasti. V tom má pomoci akce s názvem Milostivé léto. O co přesně jde?
Jsem rád, že se ptáte, protože o Milostivém létu spousta lidí vůbec neví. Je to akce, která se možná už nebude nikdy opakovat a díky které se mohou desítky tisíc lidí dostat z exekucí. Milostivé léto umožňuje zbavit se exekucí vůči státu, obci, kraji nebo jimi vlastněným podnikům, tedy i vůči našemu dopravnímu podniku. Stačí zaplatit dlužnou jistinu a 908 korun jako poplatek exekutorovi a je po problému. Celková částka exekuce pak zbytečně nebobtná. Akci může využít každý dlužník, vůči kterému je vedena exekuce a věřitel je veřejnoprávního charakteru.
Co musím coby dlužník udělat proto, abych se v rámci této akce exekuce případně zbavil?
Nejdříve je nutné zjistit, jak velkou jistinu z dluhu je nutné zaplatit. Dlužník o to požádá „svého“ exekutora, a to nejlépe doporučeným dopisem. Ale pozor, je třeba v žádosti exekutorovi uvést, že si dlužník přeje dluh zaplatit v rámci akce Milostivé léto. To bych rád zdůraznil. Soudní úředník pak musí žádost akceptovat a dlužníkovi sdělit přesnou celkovou částku, kterou má zaplatit. V případě nejasností je k dispozici od pondělí do pátku (od 9 do 17 hodin) infolinka Člověka v tísni: 770 600 800.
O kolika exekucích se asi bavíme?
V současné době evidujeme celkem 173 tisíc exekucí za jízdu bez platného jízdního dokladu a neuhrazenou přirážku k jízdnému, tedy pokutu. Jedná se o součet všech případů od roku 1993 do konce letošního srpna, tedy za 29 let. Z celkového počtu exekucí nicméně pak ve srovnání s počtem zkontrolovaných cestujících a udělených pokut tedy vyplývá, že naprostá většina cestujících bez jízdenky pokutu zaplatí včas a nenechá ji dojít až do exekučního řízení.
Revizorská profese, jak sám říkáte, lidi přitahuje. Zároveň jí ale svým způsobem někteří pohrdají. U exekutorů je to ale snad ještě horší, nemyslíte?
Možná ano. Je dobré si ale uvědomit, že exekutor je v první řadě soudní úředník. U revizorů vidím jiný paradox. Jak již čtenáři deníku Metro i díky našim pravidelným rozhovorům dobře vědí, v rámci dopravního podniku jsou vybrané peníze z pokut vlastně „špatné peníze“. Ideální stav je, aby lidé jezdili s platným jízdním dokladem, což naštěstí ve většině případů také dělají.
V srpnu došlo ke změně výše ceny krátkodobých jízdenek, a to směrem nahoru. Zdražily také pokuty.
Částka 1500 korun je základní přirážka, tedy pokuta, při přepravě cestujícího bez platného jízdního dokladu, která se snižuje na tisíc korun, když je zaplacena na místě kontroly nebo nejpozději patnáctý kalendářní den ode dne kontroly v doplatkové pokladně.
A nově také online, že?
Hodně nám to rozvázalo ruce. Stejně tak jako možnost platit pokutu na místě kartou. Černí pasažéři takto platí pokuty zdaleka nejvíce. I do této agendy zkrátka dorazila digitalizace.
Zkušený revizor pozná černého pasažéra klidně i na první pohled. A nikdy se nenechá v práci rozhodit. Necháte se někdy rozhodit?
V terénu už svým kolegům pár let nepomáhám. Na to mám příliš povinností s vedením odboru. A klidně přiznám, že při práci manažera se občas rozhodit nechám. Je to ovšem stres jiného charakteru. Ale zpět k podstatě vaší otázky. V profesi revizora je opravdu těžké se vyhnout konfliktu. Jestliže například mladý muž kontroluje staršího pána, je minimálně na psychologické úrovni automaticky v konfliktu. Všichni jsme jen lidé. Docela nedávno jsem měl konflikt v jednom nejmenovaném supermarketu, kde mě obsluha nechtěla pustit z parkoviště, protože jsem ztratil parkovací lístek. Naštval jsem se a pak mě to mrzelo. Ta mladá manažerka koneckonců dělala jen svou práci. Stejně jako ji dělá revizor v pražské hromadné dopravě.