Počátky spolku loutkářů, do kterého se postupně zapojilo mnoho zdejších osadníků, lze vypátrat u trampů. Když první odvážlivci vystoupali prudký svah nad zastávkou vlaku na Jarově, psal se rok 1930. Ocitli se na kraji lesa, který lemovala rozlehlá louka plná konikleců a jalovců, z lesa podle kroniky vylétávali bažanti a pásli se tam srnci. Kam až oko dohlédlo, byla jen pláň.
U polní cesty stavěl pan Petrák svůj domek, brzy tam vznikla vůbec první hospoda, na vývěsní štít dal ceduli Na Kárově a dal tak celé zdejší osadě název. Další osadníci se přidávali. Ze tří původních chat se stalo celé rekreační středisko. Chaty, které dodnes stojí na nejstarším károvském místě zvaném Na Korsiku, měly mezi sebou slavný trampský kiosek U Škarků. Dnes po něm nezbyly ani základy. Ten v roce 1939 vybudoval osadník Standa Škarka.
O rok později zde byl 13. července 1940 založen zahrádkářský spolek, vůbec nejslavnější organizace Károva. Mezi zahrádkáři už ale bylo pár milovníků loutkového divadla. V průběhu let pořádali představení v různých dalších osadních hospodách, za války se ale dokonce hrálo i po zahradách. Tajně, samozřejmě, sdružování jakýchkoli spolků nacisti zakázali.
Kronika vzpomíná, jak divadelníci občas naskákali během představení na náklaďák a jeli pomoci do Prahy, to když se z města dole u řeky ozvaly výbuchy po bombardování. Ovšem kouř chrlil i pohádkový drak, který byl rovněž součástí ansámblu. Blikaly mu oči a děti podle pamětníků milovaly, když před ním zachránil princ princeznu. Tato loutka se však poděla neznámo kam.