Už to není, co to bejvalo. To jsem si posteskl už před pár lety u pítka na pěší zóně u bývalého Dětského domu. Co si vzpomínám, bývalo tu od doby, kdy pěší zónu v 80. letech zrekonstruovali. Ještě před časem se z tekoucího čůrku dala naplnit petka. Proud vody byl dostatečně vysoký. Jenže pak ho přiškrtili a já provozovatele podezřívám, že za to nemůže šetření vzácnou pitnou tekutinou, ale lobbing provozovatelů okolních občerstvení. Turisté si tu pravidelně v letních parnech doplňovali plastové láhve. Proč utrácet padesát korun za půllitrovku ve stánku, když tady to mám zdarma.
Jenže ze skomírajícího pramene se nedá jenom čerpat voda. Nelze ho ani používat coby dalekonosné vodní dělo a ostřelovat procházející. Stačilo ucpat na okamžik obě dírky pítkového vyústění a pak jedno pustit. Úzký proud vody se obloukem snesl o několik metrů dál. Nedávno jsem v archivu objevil dvě fotky kluka, co si takhle hrál s fontánkou u metra Malostranská. Dal jsem snímek na pár facebookových stránek a nestačil jsem se divit, kolik pamětníků se přiznalo, že to byla i jejich oblíbená zábava. Někteří ji měli spojenou s konkrétním místem v Praze. Někteří dokonce napsali, že už dávno měli v té době občanku v kapse a že to nebyl jen zábava pro puberťáky.
Třeba Eva: „Dostřel právě tohoto pítka jsem ve věku mnohonásobné zletilosti vyzkoušela. Bez míření se mi nechtěně podařilo osvěžit několik zahraničních turistů. Nepotrestali mě, smáli se.“
Jiří se setkal spíše s hněvem politých: „Také jsem to jako fakan dělal a jak lidi kolem nadávali. Horší bylo, že jsme to později dělali i v opilosti a už nám bylo hodně přes dvacet…“
Aby nepadlo jablko daleko od stromu, o to se starala Irena: „Tohle jsem na Malostranské před nedávnem učila své děti. Lidi okolo neměli pochopení.“ Prďolové, dodal bych já.
Na Malostranské si užily celé školní výpravy. Dalekonosné pítko zřejmě bylo známé po celé Praze. Jak vzpomíná Lucie: „Při školním výletě soušky učitelky marně řvaly a vyhrožovaly poznámkami ještě na eskalátorech na Malostranské, jestli se někdo dotkne fontány…!“
Petra: „Na Malostranské je to základní a neodvratitelná touha všech dětí i teď!“
Také Klára se vyblbne i v dospělosti: „Jak jsem šťastná, že si můžu s pítkem legálně hrát a tvářit se, že já nic, to děti…“
Ostatní popisují nejrůznější a zaručené metody, aby pítko stříkalo co nejdál a mohutně. „Natlakovat, držet co nejdýl a pustit!“ patří k nejčastějším zkušenostem.
Taková blbost a kolik radosti pro malé i velké. Člověka potěší, když udělá druhým radost. To pítko na Malostranské musím v létě určitě vyzkoušet.