Nikoliv však jako běžný cestující, ale jako řidička, kterou kdysi bývala. No a protože ona ošetřovatelka svou svěřenkyni poslouchala, napsala e-mail do projektu Ježíškova vnoučata. Zde si však se splněním přání dlouho nevěděli rady. Ale jen do té doby, než o specifickém přání slyšel v rádiu deník Metro.
Řidičkou po čtyřiceti letech
„O tom, že si máma něco podobného přála, jsem se dozvěděl z rádia i já. Hlásili tam, že chce nějaká starší paní bez dolních končetin ještě naposled v životě řídit tramvaj. Říkal jsem si, že to je správně trhlý a že si něco takového mohla přát jedině moje máma,“ směje se Hugo Thorand, zatímco tlačí svou maminku Jaroslavu[ na invalidním vozíku přes kočičí hlavy a koleje v areálu pankrácké vozovny.
Paní Jaroslava Thorandová a redaktor Filip Jaroševský
Nápad zprostředkovat paní Thorandové co možná nejunikátnější řidičský zážitek naštěstí nadchl také zástupce dopravního podniku. Po několika týdnech koordinace, povolování a dolaďování detailů jsme se tak i díky nim mohli společně sejít právě na Pankráci. Odtud jsme poté vyrazili do Vozovny Střešovice. Část redakce Metra, tiskového odboru dopravce, rodina a odborný školitel řidičů Milan Bárta v části pro cestující, takzvaném salonu, řidič Štěpán Šmehlík a jeho zbrusu nová kopilotka paní Thorandová v kabině.
O paní odborně pečují v Benátkách nad Jizerou. Na fotografii s kolegou Petrem Holečkem.
„Je neuvěřitelné, jak moc se řízení tramvají za tu dobu změnilo. Já bývala zvyklá na Ringhoffera, u těchhle 15Téček ale už točit klikou při jízdě, koukám, nepotřebujete,“ divila se paní Thorandová, zatímco jsme prokličkovali skrze centrum a pokračovali směrem na Hradčany.
Paní Thorandová na projížďce.
Nemít kliku někdy nevadí
Obrazovky, na kterých řidič díky několika kamerám přesně vidí, co se děje uvnitř i vně jeho tramvaje, by se paní Thorandové před lety hodily. Srážku s chodcem však během své kariéry, na rozdíl od svého dnes již zesnulého manžela a také tramvajáka, naštěstí i tak nezažila.
Paní Thorandová v historické tramvaji. Kdysi s ní jezdila.
„Jednomu kolegovi tramvajákovi jednou naštvaný cestující zahodil řídicí kliku přes zeď Vinohradského hřbitova. Nemít kliku někdy nevadí, ale v tomhle případě to neplatilo,“ směje se Thorandová, zatímco se pomalu blížíme k bráně střešovické vozovny.
Točení klikou paní Thorandové chybělo.
Stiskem tlačítka řidič přehazuje výhybku. „A vy nevozíte tága?“ zeptala se Thorandová mladého kolegy. „Myslíte výhybkové tyče? Vozíme, ale potřeba jsou jen tehdy, pokud nám výhybka zamrzne. To pak musíme ven a s výhybkou pohnout ručně. Běžně se však v dnešní době přehazují s pomocí dálkového ovládání v kabině,“ vysvětluje Šmehlík.
ovládla během naší reportáže hned dvě různé tramvaje.
Stará známá ze Střešovic
Trochu více jako doma se ocitla paní Thorandová ve střešovické vozovně. Po letech se totiž posadila k řízení zmiňovaného a dnes již historického Ringhoffera. Pravda, řídit jej doopravdy nebylo ani v areálu vozovny možné. Při okružní jízdě takříkajíc kolem Hradu a zpět si však seniorka připomněla staré dobré časy.
„Zvedněte mě, ať si můžu zatahat za ten kožený řemen u držadel a zacinkat na řidiče, že chci vystoupit,“ žádala nás se smíchem paní Thorandová, která byla svého času pracovně doma ve vokovické vozovně.
Paní Jaroslava Thorandová
Půldenní výlet
„Čekali jsme, že se máma sveze někde po vozovně a za půl hodiny bude hotovo. Místo toho jsme si udělali půldenní výlet,“ pochvaluje si syn Hugo, zatímco jsme se vraceli tramvají zpět do pankrácké vozovny. Paní Thorandová opět v roli řidičky asistentky, my opět jako cestující. Nakonec si snad odnesli z netradiční reportáže příjemný zážitek všichni zúčastnění. To vůbec nejdůležitější vysvědčení nám však na konci vystavila sama paní Thorandová.
Točení klikou paní Thorandové chybělo.
„Hrozně mě potěšilo, že jsem si mohla prožít ten pocit, jaké to je opět si prohlédnout pražské koleje z kabiny řidiče. Moc děkuji všem, kteří mi pomohli si tento sen splnit. Cením si toho o to více, že by někteří tento úkol považovali kvůli mé indispozici za nemožný. Bylo skvělé naposled si vyzkoušet, jaké to je být alespoň na chvíli pražskou tramvajačkou,“ uzavřela naši reportáž s dojetím paní Thorandová.