Budova obložené kachlíky má různé výhody. Například se, pokud jsou obklady správně přilepené či jinak přidělané, její plášť dobře udržuje. Když před časem čistili omítku Národního muzea od staletého nánosu prachu a smogu, byla to fuška. Takovou „kachlíkárnu“ na Letné, kde sídlí ministerstvo vnitra, je čisti čistá radost. Stačí wapka a dlouhá hadice od zdroje vody.
Jednu dobu byla móda, hlavně u brutalistní architektury, kachlíky a obkladačky hojně používat. Potíž byla v tom, keramické závody v 70. a 80. letech produkovaly obrovské série rozměrově i barevně jednotných dlaždic i kachlí. A to se v tehdejší československé architektuře projevilo. Fotky u tohoto článku to dokládají. Ateliérům vládlo hnědé obložení, a čím víc jím byla budova obložená, tím lépe. Česká, moravská, slezská, ale i slovenská města zhnědla, obložené byly jak administrativní budovy, tak kulturáky, kina, hospody, sídla družstev. A protože si sem tam na velkých stavbách někdo přikradl bokem, ale i proto, že prodejny stavebnin jiný sortiment nenabízely, narazíte na obložené rodinné vilky, garáže, podezdívky domů.
Bylo to podobné vesnickému stylu oken, které místní zedníci oblepili kolem dokola černými obkládačkami. Obkládačky, kam se podíváš.
Módy hnědých obkladů však dokázala zohyzdit i kdejaký starší dům. V Praze jich najdete nemálo. Dům z 19. nebo ze začátku 20. století, čtvrti jako Vinohrady nevyjímaje, dole hospoda, obchod a – přízemí hnědě oblepené. Nějaký cit pro estetiku jde stranou. Jistě, pokud čůrají opilci či pejsci na obklad a ne na obyčejnou omítku, je to pro dům lepší. Jenomže krása dostává pěkně na frak.