metro.cz

Větší foto
Reinhard Tristan Eugen Heydrich | foto: Profimedia.cz

Osmdesát let od atentátu. Heydricha nespasil Moravec, Jan Kubiš zemřel v lazaretu

  5:05
Atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha je západními i ruskými historiky považovaný za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě. Hrdinná akce ze středy 27. května 1942, před osmdesáti lety, měla takový ohlas, že Velká Británie a Francie odvolaly své podpisy pod mnichovským diktátem, který v roce 1938 připravil Československo o více než třetinu jeho území.

„Úvaha o Heydrichově eliminaci se rodila v prostředí zahraničního odboje v Londýně, kde byl na exilového prezidenta Edvarda Beneše vyvíjen tlak na to, aby byla zasažena nacistická správa a omezena výroba zbraní v protektorátních továrnách,“ podotýká pro deník Metro historik Jaroslav Šebek z Akademie věd ČR.

Před pouhým měsícem byly do Česka z USA převezeny ostatky generála Františka Moravce. Při té příležitosti se medializoval jeho podíl na odstranění Reinharda Heydricha...
Ano, je velmi pravděpodobné, že za plánem atentátu stál přímo František Moravec. Kdo ale konkrétně rozhodl o jeho provedení, to dodnes nevíme.

Jaká byla úloha Edvarda Beneše? Jak plány reflektoval domácí odboj?
Beneš o všem bezpochyby věděl, stejně tak britské úřady, primárně však zpravodajské služby. Domácí odboj měl z následků atentátu velkou obavu, protože správně očekával krvavou německou represi. Proto navrhoval provést útok na symbol české kolaborace Emanuela Moravce. O cílu však měli čeští zpravodajci v Británii dávno jasno a nehodlali svůj záměr měnit.

Jak probíhal výběr rekrutů pro výsadkovou akci Anthropoid, mezi nimiž vynikali Jan Kubiš a Jozef Gabčík? Jak se dařil výcvik? Jaká byla jeho specifika a jaké nedostatky je možné vytknout? Kolik výsadků celkově proběhlo?
K základním předpokladům patřila fyzická výbava, spolehlivost, rozhodnost a rychlá reakce na nenadálé situace. Mezi nedostatky určitě patřilo málo informací v Londýně o tom, jak skutečně vypadá situace v protektorátu. Od prosince 1941 do dubna 1942 to bylo deset výsadků, jejichž členové však právě kvůli nedostatečným informacím a nehodám při vysazení většinou stanovené úkoly nesplnili. Zradilo minimum členů.

Čím vynikali Jan Kubiš a Jozef Gabčík? Jaké měli osobnosti, z jakých poměrů vzešli?
Byli to přátelé již od dob výcviku v Polsku, odkud absolvovali společně anabázi přes Francii do Velké Británie. Gabčík byl vybrán možná i s ohledem na to, aby se jednalo o česko-slovenskou akci. Jan Kubiš byl aktivním katolíkem, který se angažoval v tělovýchovné organizaci Orel.

Jaké podpory se parašutistům dostávalo od Čechů v protektorátu – který příběh byste zmínil?
Obrovská pomoc, jíž se jim dostalo od stovek známých i neznámých osob v protektorátu navzdory hrozbám prozrazení, udavačům a ve stínu smrti, je určitě jedním z nejsvětlejších příběhů v okupační temnotě. Je také dobře, že se v posledních letech zalidňuje tato historická krajina konkrétními osudy lidí, kteří riskovali, aby konkrétně pomohli. Dojemný je vedle mnoha jiných třeba úděl teprve čtrnáctileté Jindřišky Novákové, jež odvezla z místa atentátu Kubišovo kolo a pak byla s většinou své rodiny popravena v Mauthausenu.

Dne 27. května 1942 se uskutečnil atentát. Jaká pozoruhodná, nepříliš zmiňovaná fakta byste uvedl?
Kolem vlastní akce v libeňské zatáčce se vyrojila celá řada mýtů, která pak byla předávána z generace na generaci. Na řadě z nich má podíl Ladislav Vaněk, člen sokolské organizace Jindra, který se po zatčení stal konfidentem gestapa a následně i StB. Jozef Gabčík se například nevrhal do jízdní dráhy mercedesu, ale se samopalem stál na chodníku společně s Kubišem a další parašutista Josef Valčík nedával znamení zrcátkem, protože tam jednoduše nebyl.

K odhalení hrdinů zásadně přispěl jiný parašutista, Karel Čurda. Jak se projevoval v Británii? Jak se proměnila jeho osobní situace po výsadku do protektorátu?
Pro výsadek Čurdy, který se uskutečnil v březnu v rámci skupiny Out Distance, mluvily jeho fyzické schopnosti, ale v mezní situaci se ukázala jeho psychická labilita. Čurda neunesl tlak a zprávy o množství popravených a jediné východisko viděl v tom, že udá všechny své kamarády a jejich spolupracovníky. Teprve po Čurdově udání z 16. června gestapo rozpletlo všechny odbojové sítě a za dva dny poté i zaútočilo na úkryt parašutistů.

Přenesme se do čtvrtka 18. června ke Kubišovi, Gabčíkovi a dalším mužům ukrytým v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje kousek pod Karlovým náměstím. Já osobně mám události z krypty zprostředkovány filmem Atentát režiséra Jiřího Sequense z roku 1964. Do jaké míry jde o věrné podání?
V zásadě je vše zfilmované celkem věrohodně, ale nejspíše kvůli dramatičnosti jsou některé scény nepřesné. Jan Kubiš, ztvárněný Rudolfem Jelínkem, se po zranění nezastřelil vlastní pistolí, ale v bezvědomí ho nacisté odvezli do lazaretu SS. Tam však krátce nato zemřel. Rovněž vybavení zbraněmi bylo mnohem skrovnější, než se nám ukazuje ve filmech. A při obléhání kostela žádný německý voják nepadl, bylo jen několik raněných. Obrana parašutistů před obrovskou nacistickou přesilou byla mimořádným hrdinským činem, projevem skutečného vlastenectví, a proto by měla být neustále připomínána.

Jaký byl osud zrádného Karla Čurdy?
Čurda se pak stal placeným agentem gestapa a svou zrádcovskou činností odhalil další výsadky, které byly vyslány do protektorátu. V dubnu 1947 byl popraven.

Jak atentát na Heydricha hodnotil komunistický režim?
Režim vzpomínal v poúnorovém období především na oběti, symbolem heydrichiády se stalo vyvraždění Lidic, které bylo centrálním místem paměti. Parašutisté ani jejich pomocníci se nepřipomínali. Situace se trochu změnila v 60. letech, kdy byl natočen zmíněný film Atentát, který na svou dobu velmi objektivně ukázal roli Londýna. Komunistická propaganda však šířila i celkem absurdní tvrzení, že se atentát odehrál kvůli tomu, aby zeslabil komunistickou rezistenci.

Komentáře

zpět na článek