metro.cz

Další 1 fotografie v galerii
Sbírka kaktusů Jaromíra Seidla | foto: ARCHIV SPOLKU PĚSTITELŮ KAKTUSŮ A SUKULENTŮ

Před sto lety získaly kaktusy množství příznivců, v minulosti byly doménou jen zámožnějších rodin

  11:21
Málokterý spolek oslaví stoleté výročí. Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů se to letos povedlo. Proč se sběratelé začali družit a jak se jubileum oslaví, ví archivář spolku Daniel Haisel.

Předpokládám, že pěstování kaktusů a sukulentů má na našem území delší historii než „jen“ sto let. Dá se upřesnit datum počátečního zájmu o tyto exotické rostliny u nás?
Sukulentní rostliny se vyskytují prakticky po celém světě a s některými se můžeme setkat i v naší přírodě. Ale největší zájem poutají spíše ty exotické, kterých je většina. Do Evropy se postupně dostávaly s návratem cestovatelů z objevitelských cest, ať už do jižní Afriky, kde jsou nejvíce zastoupeny sukulenty, nebo do Ameriky, která je výhradní domovinou kaktusů.

Jak zájem o kaktusy a sukulenty tehdy vypadal?
Většina sukulentních rostlin nemá v našich podmínkách pro trvalé pěstování venku vhodné klimatické podmínky, proto bylo jejich pěstování spíše doménou zámožnějších rodin, které jimi obohacovaly své skleníky. Postupně však tyto exotické rostliny začala nabízet i různá zahradnictví a dostaly se tak i mezi širší veřejnost. Jedním z takových průkopníků byl u nás například Antonín Záruba, který vybudoval na přelomu 19. a 20. století rozsáhlé zahradnictví na Korábě v pražské v Libni.

Zájmové kroužky pěstitelů vznikaly v Československu počátkem 20. století. Proč měli pěstitelé potřebu se družit?
Vytvářet různé sbírky čehokoli je obecnou lidskou vlastností a lidé pak mají potřebu poznávat podobně „postižené“ spoluobčany. Nejinak je tomu i u pěstitelů kaktusů. Sdružování do skupin přináší nová přátelství umocněná tím, že členové těchto spolků mají společné zájmy. Dochází pak k vzájemnému předávání zkušeností s pěstováním těchto rostlin a umožňuje získávání nových druhů kaktusů. Tím je také zajištěno, že se tato záliba dále ve veřejnosti šíří a vyrůstají nové generace kaktusářů.

V roce 1922 uspořádal akademický malíř Jaromír Seidl výstavu kaktusů. Čím byla výjimečná?
Po osamostatnění naší republiky v roce 1918 nastal rozkvět různých zájmových činností. Jaromír Seidl, který byl vášnivým pěstitelem kaktusů a zároveň výtečným organizátorem, se rozhodl založit kaktusářský spolek. A právě kvůli propagaci kaktusů a získání dalších členů uspořádal v roce 1922 v Lumbeových zahradách třídenní výstavu, na níž byly představeny Seidlovy sbírkové rostliny i kaktusy jeho přátel.

Daniel Haisel

Jaké byly počátky Spolku pěstitelů kaktusů a sukulentů?
Díky výstavě, kterou Jaromír Seidl uspořádal, získaly kaktusy množství příznivců, což vedlo na podzim 8. listopadu 1922 k založení Spolku pěstitelů kaktusů v Republice Československé v Praze. Slavnostního ustavujícího setkání se v restauraci U Bumbrlíčků na Národní účastnilo 60 členů a byl zde také zvolen prozatímní výbor, jehož předsedou se samozřejmě stal pan Seidl. Právě restaurace U Bumbrlíčků se v Praze stala kaktusářskou základnou, kde se pravidelně scházeli členové spolku. Náplní jeho činnosti bylo pořádání výstav kaktusů, vydávání časopisu Kaktusářské listy a exkurze ve sbírkách kaktusářů.

Významnou postavou kaktusářství je i Alberto Vojtěch Frič známý jako Lovec kaktusů. Čím se tuto přezdívku vysloužil?
Byl to vynikající český cestovatel, spisovatel, etnograf a botanik, který se výraznou měrou zasloužil o rozvoj kaktusářství v Čechách. Podnikl celkem osm cest do Jižní i Severní Ameriky, kde pobýval u několika desítek kmenů domorodých indiánů – tam se mimo jiné věnoval i studiu jejich jazyků. Z těchto cest přivezl velké množství kaktusů, mezi nimi i mnoho do té doby neznámých druhů. V první polovině minulého století se stal jedním z největších světových znalců sukulentních rostlin a své zkušenosti publikoval v odborných knihách i časopisech. Za své zásluhy byl zvolen prvním čestným členem pražského spolku.

Jak vypadá činnost spolku v současnosti?
Pražský Spolek pěstitelů kaktusů a sukulentů se aktivně podílí na kaktusářském dění v naší republice. Asi nejvýznamnější je pořádání výstav v Botanické zahradě PřF UK Na Slupi, které se konají dvakrát ročně a jsou přístupné široké veřejnosti. Na nich návštěvníci mohou zhlédnout sbírkové rostliny našich členů a přístupné jsou i skleníky botanické zahrady s jejich nádhernými rostlinami. Nedílnou součástí je také prodejní část, kde si návštěvníci mohou nějaké kaktusy a sukulenty zakoupit a vyzkoušet tak své pěstitelské schopnosti. Nejbližší výstava začíná za pár dní, v pátek 27. května, a potrvá dva týdny. Spolek také vlastní rozsáhlou knihovnu s českou i zahraniční literaturou věnovanou sukulentním rostlinám, která je k dispozici k zapůjčení. Pro veřejnost jsou také každý měsíc pořádány přednášky o kaktusech v posluchárně Přírodovědecké fakulty UK, kde zkušení pěstitelé prezentují zážitky ze svých cest po domovině kaktusů a sukulentů nebo se zaměřují na popis určitých skupin sukulentních rostlin. Z dalších akcí bych zmínil ještě každoroční odborné kaktusové sympozium za účasti zahraničních přednášejících nebo zájezdy do kaktusových sbírek po celé naší republice. Pražský spolek se rovněž podílí na publikační činnosti, kdy výrazně přispívá vydávání časopisu Kaktusy a v současnosti také vydává obsáhlé dílo Atlas kaktusů.

Čím spolek oslaví výročí?
Stoleté výročí založení spolku je významným jubileem, a proto si ho připomínáme při všech kaktusářských akcích. Na jarním sympoziu byla odprezentována přednáška o historii spolku a připravují se články do časopisu Kaktusy a internetových novin. Výročí si připomeneme rovněž při výstavě kaktusů a na podzim je naplánováno slavnostní setkání kaktusářů. Součástí oslav je i vydání pamětní mince.

Komentáře

zpět na článek