metro.cz

Větší foto
Doktor Lukáš Dostálek pracuje v Gynekologicko-porodnické klinice U Apolináře v Praze. | foto: Metro.cz

Když člověk dělá operační obor, naučí se být trošku drsňák, říká doktor z Apolináře

  10:48
Onkogynekolog Lukáš Dostálek piluje jemnou motoriku, kterou při velkých operacích potřebuje, při hraní na housle v orchestru. „Jsem kutil, pracovat rukama mě baví,“ říká pro deník Metro. Do práce nejčastěji běhá nebo jezdí na kole, loni na něm dojel za 27 hodin z Česka do Itálie. Zatímco si povídáme, dvakrát mu zazvoní telefon. „Potřebují mě na oddělení šestinedělí,“ vysvětluje. Jako vedoucí služby má mimo jiné na starosti dva porodní sály Gynekologicko-porodnické kliniky U Apolináře v Praze.

Proč jste se rozhodl pro onkogynekologii?
Lákalo mě porodnictví, je to intenzivní obor. Jeho těžiště se ale přesunulo spíš k ultrazvukům a řešení miminek, když jsou ještě v děloze. Jsem technický typ, líbily se mi velké břišní operace, proto se posledních sedm let zabývám zejména gynekologickými nádory.

Osudy nemocných musí být mnohdy smutné.
Občas ano, zvlášť když se jedná o mladé pacientky s diagnózami, které mají špatnou prognózu. Protože v našem centru poskytujeme komplexní péči, přichází k nám i těhotné pacientky se závažnými onkologickými onemocněními.

Dokážete si v takových případech udržet odstup?
Když člověk dělá operační obor, naučí se být trošku drsňák, ale občas nás závažnost situace vtáhne. Často si připomínám, že když k nám pacientky přijdou, zažívají úplně novou situaci. Musíme se snažit na ně být hodní, i když se zeptají popáté znovu na nějakou základní věc. Samozřejmě že když mám špatný den, nechovám se tak, ale pak mě to mrzí.

Jak se u nás léčba rakoviny posouvá?
Když jsem začal v oboru pracovat, byla řada nyní běžně podávaných léků ve fázi klinického výzkumu. Jedná se o preparáty, laicky nazývané biologická léčba, které cílí na určité procesy v rámci vzniku a vývoje nádorového onemocnění. Jedná se například o PARP inhibitory či checkpoint inhibitory. Naše pacientky je však dostávají už řadu let, protože jsme se je snažili zařadit do klinických studií. Účast v klinické studii představuje v naprosté většině případů pro pacientku obrovskou výhodu, protože se dostane k inovativní léčbě o roky dříve, než je zařazena do běžně poskytované péče.

Velkým strašákem jsou takzvané geny rakoviny. O co se jedná?
Jsou to například geny BRCA, o kterých víme, že způsobují až třicet procent karcinomů vaječníku. Nosičkám mutací těchto genů se od určitého věku zvyšuje riziko vzniku rakoviny. Když jim však včas provedeme preventivní odstranění vejcovodů a vaječníků, redukujeme toto riziko o 96 procent. Tyto geny jsou stran výskytu nových mutací stabilní. To znamená, že se anamnéza rakoviny v rodinách objevuje po generace zpátky. Pokud se v rodině vyskytla rakovina vaječníku nebo prsu v časném věku, doporučujeme genetické testování. Zajímavostí je, že je podle výskytu konkrétních mutací možné sledovat pohyb populací v historii. Některé mutace se například velmi často objevují u aškenázských Židů.

Je operace jediná možná prevence? Žena pak už přece nemůže mít děti.
Prevence je pro každé rakovinové onemocnění specifická. Rakovině děložního čípku pomáhá předcházet očkování, vedle toho také cytologický a HPV screening. U rakoviny prsu přináší organizovaný screening benefit včasného záchytu onemocnění, díky kterému se šance na přežití zvyšuje vysoko nad 90 procent. Naproti tomu u rakoviny vaječníků žádný screening neexistuje. Jedinou možnost snížení rizika onemocnění představuje v tomto případě důsledné pátrání po nosičkách mutací v genech BRCA a podobných.

Účastnil jste se mise Lékařů bez hranic v Somálsku. Jaké je tamní porodnictví?
Před třemi lety jsem měl na pomezí Somálska a Etiopie na starosti velkou porodnici, patřil k ní i obrovský uprchlický tábor. Řešili jsme spíše komplikované porody, protože tam ženy primárně rodí doma a do porodnice jedou, až když to nejde. Zajímavé bylo, že k operaci v jejich kultuře musí dát souhlas muž, proto jsme před provedením císařského řezu museli kontaktovat mužské příbuzné, aby nám jej poskytli.

Může se naše zdravotnictví srovnávat s tím světovým?
Zrovna tým profesora Davida Cibuly, ve kterém pracuji, je nejen na světové úrovni, ale dokonce v celé řadě problémů světový tón udává. Kolega například krátce působil na klinice Lékařů bez hranic v Malawi, kde se zabývají léčbou karcinomu děložního hrdla. Byl překvapen, jak léčebné postupy tohoto onemocnění odkazují na výsledky našeho českého týmu i v takto zapadlém koutě světa.

To zní pozitivně. Co by se dalo ještě zlepšit?
Více propojit klinický výzkum s tím základním. Medicína jde tak rychle dopředu, že pokud nesledujete, co se děje na špičce, jste už dávno pozadu. Propojení vědy s praxí je esenciální, zvlášť v onkologii.

Komentáře

zpět na článek