Léta se přou stavitelé s „obyčejnými“ lidmi. Nikdy prý nelze předem stoprocentně odhadnout, jestli chodník zakreslený v plánech kap budou lidé nakonec používat. Jednou je to v rozpočtu a dodatečné dodělávání stezek pro chodce se jako mimořádný výdaj do smlouvy nikdy nedostane. Takže to pak vypadá tak, že si lidé přes trávníky vyšlapou chodníčky podle toho, jak potřebují a hlavně, jak si chtějí a potřebují zkracovat trasy. Od zastávky k obchodu, od domova do parku a tak dále. Nepamatuji, že by někdo tyhle jejich naučené a do plánů nezařazené „chodníky“ někdo dodatečně ve skutečný chodník zhmotnil.
Ale přece. Na dva takové „dodatečné“ chodníky jsme nyní narazil. První je na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Zkratka, která se tu časem vytvořila, i proto, že tu léta fungují farmářské trhy a lidé to odtud mají nejblíž k metru, se nyní stala regulérním chodníkem.
Na druhý chodník, který vzniká až na vyšlapaném trávníku, jsem narazil v Zahradním Městě. Naproti obchodnímu centru. Nízké paneláky tu stojí už pár desítek let, když naproti přes rušnou Švehlovu ulici, vyrostlo nákupní megacentrum, chodicí zvyky obyvatel paneláků se změnily, a tak tu vznikla i vyšlapané stezička. Ta se teď mění na regulérní chodník.
Uvědomil jsem si, že takhle nějak vznikaly v dávných staletích obchodní stezky. Solné, zlaté, hedvábné a kdo ví jaké ještě.