metro.cz

Nebyla Korunka jako Koruna. Samoobslužný bufet na Václaváku měl být nočním útočištěm hladových

PRAHA? AHA!   11:00
Zvedněte pohled od displeje mobilního telefonu a zkuste vnímat, kudy chodíte, kolem čeho chodíte a po čem chodíte. Možná vás překvapí, co vám celé roky unikalo, i když to míjíte denně. Nabízíme vám známá místa jinýma očima i zcela neznámé skutečnosti. Uvidíte, že procházka Prahou může být neopakovatelné dobrodružství.
Ondřej Pavelka coby ostravský policista pracující v Praze. Dolní část...

Ondřej Pavelka coby ostravský policista pracující v Praze. Dolní část Václavského náměstí ve filmu Divoká svině. Natáčelo se v roce 1989. V pozadí bufet Korunka. | foto: Repro ČT

Měl to být začátek budoucnosti. Žádné fronty u teplého nebo studeného pultu, jako v běžných bufetech. Jen výdejní automaty s chlebíčky, dorty, nápoji, sušenkami a dalšími pochutinami. Do otvoru vhodíte minci a můžete jíst nebo pít. Tak se na dolním konci Václavského náměstí narodil malý bufet Korunka. Už z názvu je zřejmé, že ho porodila matka Koruna, guru a pramáti československých lidových jídelen.

Pátrání po minulosti občerstvovací samoobsluhy jménem Korunka nebylo úplně jednoduché. Na internetu o něm nejsou v podstatě žádné zmínky, nebo jsem je alespoň nevypátral. Ve fotoarchivech stopa také nulová. Navíc jsem si nedokázal vybavit, kde přesně se tento socialistický pokus o bezobslužnou jídelnu budoucnosti nacházel. Mozek není vždy nejspolehlivější kronikou. Byl jsem přesvědčený, že z pohledu od svatého Václava byl někde dole vpravo, snad někde vedle modernistického domu ČKD, přímo naproti mateřskému bufetu Koruna.

Pamětníci vzpomínají hlavně na chlebíčky

V dalších vzpomínkách pomohli návštěvníci portálu Stará Praha krásná. Za to jim skládám dík a velkou poklonu. Tak se spolu s nimi začtěte a zavzpomínejte… Někteří pamětníci se zmiňují o cenách, jiní udávají Korunku už na přelomu 70. a 80. let minulého století. Také vzpomínky na ceny se liší.

    • „Směrem od muzea byla vlevo, prodávaly se tam dortíky. Pak tam byly nějaké tretky pro cizince,“ vybavuje si Batoh Batoch.
    • Prokop Hanč zase vzpomíná: „Od závazků v 80. letech tam instalovali prodejní automaty na teplé a studené nápoje, balené oplatky a další.“
    • „Kolem roku 1979 až 1980 jsem tam určitě chodil s budoucí manželkou. Otáčecí automaty na chlebíčky a dorty, dál už nevím. Hlavně měli otevřeno snad až do půlnoci,“ vybavil si Láďa Štefan.
    • Lenka Patricie Vaňková tam chodívala se svým klukem: „Za korunu do automatu!“ Jakub Volek: „No ba, jako harant jsem obdivoval nejvíc výdejní automaty na dorty a na chlebíčky. Tuším za bůra. Co že jako dnes za padesát, takže docela drahé chlebíčky.“
    • Bedřich Seidler tvrdí, že chlebíčky a dorty byly za korunu. „Byl jsem malej, patro se otáčelo, ty sis vybral, co se ti líbilo.“ Jitka a Karel Černých mají také vzpomínky: „Šli jsme tam vždycky, když nás policajty vyhnali z burzy na Haveláku. Na tu dobu to tam byla paráda. Automaty na chlebíčky, limonádu, dorty, zákusky. Hodilo se pár korun a bylo to. Rád na to vzpomínám.“
    • „Chodili jsme tam po zavíračce v hospodách pro lahváče,“ vybavuje si Petr Dýšinský. Prý tam měli Staropramen. „Plno věcí stálo korunu. Legenda.“
    • „Hlavně horká čokoláda, to byl tehdy jedinečný hit! Otáčecí automaty na chlebíčky,“ dává k dobru Ivana Přibylová.
    • „Cena byla lehce vyšší, než v obchodě, automaty byly poměrně poruchové, vždy některý nefungoval. Korunka měla zvláštní vůni a atmosféru, proto jsme tam se spolužáky často chodili. Nikde jinde jsem tehdy podobný obchůdek neviděl. Korunka byla v ulici 28. října po levé straně při chůzi k Václaváku, skoro na Můstku,“ upřesnil Radek Cholík.
    • „Velké housky se salámem a oblohou byly mňam,“ pamatuje Jiřina Žáčková.
    • František Pejřimovský: „Bez obsluhy, pouze automaty. Zato nonstop.“
    • „Byl opravdu s pěti až šesti automaty na nápoje a chlebíčky. Dávali jsme si tam horkou čokoládu po tanečních,“ připomíná Jaroslav Krupka.

Už jsem si také nedokázal vybavit, kdy se tento zázrak tehdejší gastronomie otevíral. Ale muselo to být už koncem osmdesátých let. Někdy ve stejné době, či o něco málo později, se o pár set metrů dál, Na Příkopě, otevřel Arbat, cosi jako mekáč východního bloku. Ovšem jak Arbat, tak ani Korunka nástup kapitalismu nepřežily.

Až sledování filmu Divoká svině pomohl. Společenská krimi vznikla v roce 1989, a pokud by nepadl režim, mohla se stát druhým trhákem Bony a klid, filmem, který také bez příkrasy ukazoval, jak v komunistickém prostředí jely kapitalistické vztahy. Jenže Listopad 1989 byl proti, a když šla Divoká svině do kin, psal se rok 1990 a téma bylo v té době už vyčpělé. S odstupem tří desítek let to už ale vidím jinak. Film úžasně zakonzervoval atmosféru, oblékání, chování lidí před samým koncem režimu. A taky centrum Prahy. Jak vypadal Václavák v roce 1989? Kdo si ještě vzpomene?

A pak jsem si v jednom krátkém záběru téměř na konci filmu všiml nápisu za Ondřejem Pavelkou, který hrál policistu. Pohyboval se dole na Václaváku a za ním se na pár okamžiků mihne nápis Korunka. V pravém rohu Paláce Rapid, kde sídlil podnik zahraničního obchodu a různé podobné a pofidérní organizace.

Autor: Pavel Hrabica Metro.cz
zpět na článek