metro.cz

Nastala sezona ořechů. Stačí vyrazit a sklízet. Na podzim Praha nabízí vitamíny na každém kroku

  11:50
Zvedněte pohled od displeje mobilního telefonu a zkuste vnímat, kudy chodíte, kolem čeho chodíte a po čem chodíte. Možná vás překvapí, co vám celé roky unikalo, i když to míjíte denně. Nabízíme vám známá místa jinýma očima i zcela neznámé skutečnosti. Uvidíte, že procházka Prahou může být neopakovatelné dobrodružství.

Další 1 fotografie v galerii
Ořechy jsou zdroj mnoha užitečných živin. | foto: Pavel Hrabica, Metro.cz

Nejrůznější weby a mapy nabízejí lidem žijícím v Praze místa, kde se lze samozásobit ovocem, případně jinými druhy stravy, které pod ovoce úplně nespadají. Jejich nedostatkem je, že místa jsou obvykle dost profláklá, jak se říká, takže z nich obyčejně jablka, švestky, hrušky, které tu nejčastěji rostou, brzo sklizená.

Teď je například sezóna pozdních jablek, ale především ořechů. Protože mám město projeté na kole i proběhané a prochozené, objevil jsem za poslední léta nejrůznější zákoutí, často zapadlá, že je možná neobjevily ani americké špionážní družice. Každý zkušený ořechový sběrač si svá místečka pečlivě hlídá a tají před ostatními.

Ořechy jsou, co do sklizně, fyzicky náročnou disciplínou. Třeba najít stromy, které neplodí oříšky velikosti nehtu u palce na noze, ale spíše tenisáky. Případně aspoň střední velikosti. Pak to chce vyrazit ve správný čas. Nikdy nevíte, kdy úrodné ořešáky neobjevil už někdo jiný. To vše vyžaduje nachodit pěkných pár kilometrů, protože ne vždy se okolí vašeho domova hemží těmito úrodnými stromy. Taky na místě to vyžaduje fyzičku. Pokud už jsou plody zralé ke spadnutí, ale ještě hromadně nepadají, vyplatí se vylézt do koruny, po jednotlivých větvích a houpat jimi a třást. Naštěstí mě máma už v raném dětství naučila lézt i na vrcholky těch nejvyšších stromů, takže základ pro lov ořechů mám dobrý. Výhodou je, že pokud narazíte na jiné sběrače, až na výjimky se spokojují s ořechy, které už na zem popadaly.

Někdy se vyplatí mít s sebou tyč, kterou shora i zdola ještě větvě oklepete. Pak už stačí jen sbírat, odtahat domů a sušit, sušit a sušit. Musíte mít nacvičené, jak správně sušit, aby skořápky neobalila plíseň. Když pár týdnů trpělivě vyčkáte, ořechy krásně vyschnou a nezbývá než se začít dobývat k jádrům. Což je nejméně záživná činnost, než se naplní sáček, sklenice či jiná nádoba k okraji, kolikrát si říkám, jestli jsem raději neměl to čtvrtkilo ořechů koupit v obchodě. Jenže stačí jen zavadit o cenovky a uvědomíte si, že kromě pocitu, že jste něčeho docílili vlastním fyzickým úsilím, vyšetřili jste prostředky na pár plných nádrží paliva v autě…

Autor: Pavel Hrabica Metro.cz
zpět na článek