Vondráček má nyní pauzu. V příštích týdnech ale začne nahrávat celkem 1316 názvů autobusových zastávek na území hlavního města Prahy a 4601 zastávek autobusů mimo Prahu v takzvaných integrovaných oblastech. Co se týče tramvají, kde jeho hlas zní již nyní, podle statistik DPP musel před nedávnem namluvit celkem dva tisíce různých hesel. Hlášeních jako takových, i s těmi autobusovými, má pak celkově vzniknout deset a půl tisíce. „Všechny názvy zastávek se nahrávají dvakrát, s ukončenou intonací takzvaně do tečky, a také neukončenou intonací, takzvaně do čárky,“ uvádějí zástupci dopravního podniku.
Vondráček pro DP kontakt přiznal, že mu některé zastávky, respektive jejich nahrávky, dělaly větší problém než jiné. „Zažil jsem již mnoho různých premiér. Od těch divadelních, filmových, televizních, rozhlasových, hudebních až po vylisované CD nějaké audioknihy. A tohle je vlastně také taková premiéra. Tentokrát tramvajová. Tak jen doufám, že se ta dlouhohrající deska lidem neomrzí a přijmou ji jako zpěv ptáků na polích, kvákání žabáků u rybníka či výstražné štěkání sousedovic psa, které už člověk pomalu nevnímá, ale k životu potřebuje. A neptejte se mě, jak dlouho jsem nahrával název zastávky Radhošťská, aby tam bylo všechno a znělo to přirozeně,“ komentuje Vondráček s tím, že to bylo minimálně patnáctkrát.
Provozní hlášení
Z pohledu cestujících je pochopitelně výměna hlasu provozních hlášení, na který jsou léta zvyklí, poměrně zásadní změnou. Vedoucí jednotky Provoz Tramvaje Petr Hloch proto pro DP kontakt prozradil, že všechna dopravní a provozní hlášení jazykově zrevidovala lingvistka a fonetička Veronika Štěpánová.
Nový hlas MHD Jan Vondráček při práci ve studiu
„Ta byla také členkou odborné komise posuzující semifinálovou desítku kandidátek a kandidátů na nový hlas autobusů a tramvají PID. Následně všechny nové nahrávky namluvené Janem Vondráčkem opět paní Štěpánová postupně pečlivě vyslechla a zkontrolovala jejich správnou výslovnost podle pravidel spisovné češtiny. Každá nahrávka se pak finálně čistí ve zvukovém studiu, upravuje do stejné úrovně hlasitosti vzhledem k tomu, že vznikají postupně v rozpětí několika týdnů či měsíců a ve výsledné sestavě v dopravním prostředku musí znít co nejpřirozeněji,“ popisuje celý proces Hloch.
Vondráček zkracoval
Spolupráce s Vondráčkem byla podle samotné Štěpánové, která se o ní šířeji rozpovídala vůbec poprvé, bezproblémová a velmi příjemná. Vzhledem k tomu, že je to velký profesionál, který má už s podobnou, poněkud specifickou prací zkušenosti, má Štěpánová k jeho nahrávkám jen málo připomínek. „Jedná se většinou pouze o detaily, jako například mírné zkrácení některé samohlásky, čehož by si běžní posluchači ani nevšimli, tím méně v hlučném prostředí dopravního prostředku. Myslím, že máme také podobnou představu o ideální výslovnosti, které se snažíme přiblížit,“ popisuje Štěpánová.
Potrápil je i park
Štěpánová, která působí v Ústavu pro jazyk český Akademie věd (AV) ČR, se musela v případě některých nahrávek radit s kolegy. „U kolegyně, která se specializuje na fonetiku nizozemštiny, jsem tak například ověřovala korektní zvukovou podobu jména zastávky Park Maxe van der Stoela, která by se v češtině měla vyslovit jako park makse fan der stula. Největším oříškem byl zatím však název zastávky Tusarova, u něhož nelze z jazykového hlediska zcela jednoznačně určit, zda se má vyslovit jako tusarova, nebo jako tuzarova,“ uvádí pro příklad.
Nakonec se nahrály pro jistotu obě varianty. V současnosti slýchají cestující v tramvaji podobu tuzarova. Je to hlavně proto, že část z nich je na ni zvyklá, a proto jim bude případná změna vadit. „Zaznamenali jsme však jak v jazykové poradně Ústavu pro jazyk český AV ČR, tak v DPP stížnosti, že jde o chybu a správně má být výslovnost tusarova. Ať se tedy v DPP rozhodnou pro kteroukoliv z podob, vždy budou někteří nespokojeni,“ uzavírá Štěpánová.