Jen co byly zastaveny exekuce, došlo k oddlužení, kolotoč „nadlimitních“ radovánek se roztočil znovu. Takový je příběh ženy, která se jen tak tak vymotala z finančních problémů. „Dělalo to asi milion, ale teď už si půjčuje zase. Přitom už předtím část dluhů tvořily peníze od rodičů nebo její babičky,“ popisuje žena, která si přeje zachovat anonymitu, příběh z blízkého příbuzenstva.
Hypotéky splácíme jako první, dluhy se rodí jinde
Z více než tří bilionů korun, které tvoří celkové zadlužení českých domácností, připadá asi šestina na krátkodobé půjčky. Zbytek, dluhy dlouhodobé, jsou hypotéky a úvěry ze stavebního spoření (viz box). Touha mít vlastní bydlení je v Česku silná a to se projevuje i v zadlužení, které si lidé berou na vlastní střechu nad hlavou.
„Hypotéka je základní úvěr, který lidé platí, i když jdou s domácím rozpočtem na dřeň,“ zdůrazňuje David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni. Nejdřív se zpožďují s platbami nebo nesplácejí drobnější, především spotřebitelské úvěry. Například na auto nebo vybavení domácnosti. Pokud se ale situace vyhrotí, hledají zdroje peněz na splátky.
Když neuspějí u bank, směřují do šedé zóny
Jak akutní je tlak na získání peněz, lze vyčíst právě z bankovních a nebankovních registrů. V nich jsou zařazeny všichni, kteří žádají o peníze, lze tak snadno vyčíst, jak často k takovému kroku přistupují. „Když jdou do banky a ta je vyhodnotí jako rizikové klienty, zkoušejí to následně v další a další bance. Neuvědomují si ale, že už první banka vložila informace o žádosti právě do registru a ostatní instituce tuto informaci následně znají,“ upozorňuje Jiří Rajl, výkonný ředitel Nebankovního registru klientských informací. Taková cesta k půjčce se proto stane nemožná.
Žadatelé se proto pokoušejí peníze získat u nebankovních poskytovatelů úvěrů. Ani tam nemusí uspět. Ale pouze v případě, že má taková firma povolení České národní banky a sdílí všechny požadované informace o žadatelích. Což je jeden z důvodů, kdy mohou zoufalí dlužníci skončit v nekontrolovatelné šedé zóně pofidérních finančních „podnikatelů“ a lichvářů.
„Dlouhé“ dluhy za dva a půl milionu
Bankovní registr rozlišuje dlužné částky na dlouhodobé a krátkodobé. V těch „dlouhých“ mají české domácnosti a jednotlivci něco přes 2,6 bilionu korun. „V letech 2020 až 2021 došlo k jejich výraznému navýšení,“ upozorňuje Lenka Novotná, výkonná ředitelka Bankovního registru klientských informací. Nejedná se ale o nějakou varovnou informaci. V uvedeném období si lidé nabírali rekordně hypoteční úvěry. Ty byly levné, domácnosti také utrácely peníze nashromážděné po covidu, současně rostly ceny nemovitostí a objevovaly se informace o zdražování hypotečních úvěrů. „Meziročně se celkový objem hypoték zvýšil o 142 miliard korun, je to ale výrazně méně než v minulých letech,“ říká Novotná.
U těchto typů zadlužení se částka pohybuje na přibližně 2,4 milionu korun, meziročně vyskočila o téměř 180 tisíc korun. U krátkodobých půjček připadá na jeden dluh 233 tisíc korun, v meziročním porovnání je to o takřka třináct tisíc korun víc.
Nejvyšší podíl ohrožených krátkodobých půjček, tedy těch, kdy se dlužník zpozdil alespoň se třemi splátkami, je v Ústeckém a Karlovarském kraji. Tam je zhruba deset procent riskantních půjček. Třetí je s devíti procenty rizikových úvěrů Moravskoslezský kraj.