K této příležitosti přichystalo Národní technické muzeum, jež se nachází v Praze 7, výstavu s názvem Jednotný Elektročas. Ta byla zahájena teprve před pár dny. A nesměl u toho chybět deník Metro.
Jednotný, či Elektročas?
Je jasné, že by v tom mohl mít nejeden čtenář trochu hokej. Proto si základní fakt ujasněme hned na začátku. Společnost Jednotný čas byla založena roku 1923 a o třicet let později z ní vznikla společnost Elektročas. Oba podniky byly významnými dodavateli systémů jednotného času – zejména centrálně řízených hodin, zařízení pro signalizaci. Ty můžeme ze života znát třeba jako strojky řídící školní zvonění. Nebo také zařízení pro evidenci docházky, lidově řečeno „píchačky“, z přelomu devatenáctého a dvacátého století. A právě tyto systémy jsou předmětem výstavy nesoucí název Jednotný Elektročas.
Až do podzimu
Výstava Národního technického muzea k výročí založení společností vyrábějících systémy jednotného času byla zahájena vernisáží minulé úterý. „Akce bude přístupná až do 8. října tohoto roku,“ uvádí pro deník Metro autor výstavy a kurátor sbírky hodin muzea David Hamr.
Ve své řeči, kterou pronášel na vernisáži, nezapomněl poděkovat všem, kteří se na expozici jakkoli podíleli. Patřil mezi ně například Jan Báča, dlouholetý pracovník firmy Elektročas, který zprovoznil ukázkovou instalaci malého systému jednotného času. Nebo Jakub Hlásek, jenž zapůjčil větší množství vzácných kousků ze své sbírky.
Zařízení z našich životů pomalu mizí
Hlásek na výstavu zapůjčil například soubor podružných hodin od společnosti Jednotný čas, které jsou zároveň těmi nejstaršími v jeho sbírce. „Za téměř šestnáct let aktivního zájmu o časoměrná a informační zařízení se mi podařilo dát dohromady poměrně rozsáhlou sbírku obsahující kromě klasických výrobků velmi vzácné a malosériové, popřípadě dokonce prototypové kusy,“ chlubí se Hlásek.
„Výstava je dle mého opravdu přínosná, protože tyto prvky z našich životů pomalu mizí,“ doplňuje Hlásek. Podniky přecházejí na digitální evidenci pracovní doby a klasické píchačky se stávají minulostí. S rekonstrukcemi veřejných budov se zase pomalu vytrácejí centrálně řízené hodiny. Klasické lístkové drážní informační systémy jsou také již minulostí.
Vzácné exponáty
Na výstavě je k vidění mnoho zajímavých a unikátních exponátů. Jedním z nich je například vzácný prototyp radiohodin, který vznikl pouze v několika málo exemplářích a do sériové výroby se nikdy nedostal, což z nich činí skutečnou raritu. Tyto radiohodiny, jak již název napoví, byly řízeny naším vlastním synchronizačním signálem OMA (obdoba dnešního DCF) a konstrukčně vycházejí do jisté míry z italských hodin. Hodiny vznikaly ve spolupráci Pragotronu s ústavem radiotechniky a elektroniky Československé akademie věd.
„Pozornost každého návštěvníka nepochybně upoutá velká hodinová ústředna Elektročas z poloviny padesátých let, která dokázala řídit v řádu stovek podružných hodin. Takové ústředny nacházely uplatnění zejména ve velkých podnicích a v dopravě,“ uvádějí organizátoři akce.