Práce na tomto fenomenálním objevu započal Heyrovský přesně před sto lety. V roce 1921 jej napadlo měřit proud procházející kapkovou elektrodou. Již o pár měsíců později ho pokusy s roztokem chloridu sodného dovedly k metodě, jak zjistit složení roztoku. Společně se svým žákem Masuzo Šikatou pak v roce 1924 sestrojili první zařízení, které dokázalo automaticky zaznamenávat polarografické křivky. Přístroj dostal název polarograf.
Desetiletí útrap české vědy
Útlum nejen mezinárodních styků, ale i vývoje vědy, nastal během druhé světové války a úpadek pokračoval i po nástupu totalitního režimu po roce 1948. Krátký nádech a pocit volnosti přišel v období Pražského jara, kdy se zdálo, že se roky utlačovaná česká technika a věda bude moci konečně otevřít světu. Opak byl však pravdou.
„Vývoj po okupaci Československa v srpnu 1968 nebyl vůbec příznivý. Celé řadě významných osob byla znemožněná vědecká činnost a zásadně omezen kontakt se západní vědou, který byl přitom absolutně zásadní pro udržení úrovně naší vědy jako takové. Například v ČAV byli věhlasní odborníci nahrazeni lidmi, kteří disponovali jen velmi nízkou odbornou úrovní. Odejít musel například slavný vynálezce kontaktních čoček či silonu Otto Wichterle,“ vysvětluje Doc. PhDr. Martin Franc, Ph.D z Masarykova ústavu a Archívu AV ČR.
Ještě horší situace nastala i ve společenských vědách. Svoje místo na univerzitách a ústavech museli opustit téměř všichni schopní pracovníci a nahrazovali je často jen ideologové bez sebemenší odborné úrovně. Další ranou pro českou vědu byl útěk mnoha talentovaných vědců do exilu, neboť neviděli možnost rozvíjet se v domácích podmínkách. „Navzdory restrikcím, omezením a pronásledování dosáhla česká věda fantastických úspěchů. Za zmínku stojí Nobelova cena za polarografické metody Jaroslava Heyrovského, měkké kontaktní čočky spojené se jménem Otta Wichterleho či výsledky Antonína Holého v oblasti antivirotik, které vedly k vyvinutí léčiv proti nemoci AIDS,“ říká Martin Franc.
Skutečný zvrat v nepříznivém směřování české vědy a techniky nastal po roce 1989, tedy po pádu totalitního režimu. Vědci a výzkumníci měli konečně volné ruce a mohli svobodně pracovat na svých nápadech a vynálezech.
O českých nanotechnologiích mluví celý svět
Velkým úspěchem české vědy jsou v posledních letech pokroky na poli nanotechnologií. Tuto fantastickou oblast vzala útokem Technická univerzita v Liberci, konkrétně tým pod vedením Oldřicha Jirsáka, který vyvinul unikátní technologii umožňující průmyslovou výrobu netkaných textilií tvořených nanovlákny.
Pro vědu a techniku je však podstatné i zapojení nestátní sféry a soukromých společností. Příkladem v oblasti zmiňovaných nanotechnologií je česká biotechnická společnost Contipro, která přišla s nanovlákny z kyseliny hyaluronové. „Světu jsme představili vůbec první výrobní linku na zpracování nanovláken určených pro farmacii a medicínu. Díky ní můžeme vytvářet účinnější a efektivnější přípravky na hojení ran či materiály s postupným uvolňováním léčiv v těle pacienta,“ říká docent Vladimír Velebný, zakladatel společnosti Contipro.
Docent Vladimír Velebný se rovněž řadí mezi osobnosti, které v posledních desetiletích rozvijí českou vědu. Jeho Contipro, jehož produkce se zaměřuje zejména na kyselinu hyaluronovou, dnes vyváží do sedmdesáti zemí světa. Biotechnická společnost, která sídlí v malé obci Dolní Dobrouč a zaměstnává více než sto výzkumníků a vývojářů, se zaměřuje výhradně na inovativní produkty a získala již 111 patentů. Na vývoji spolupracuje také s domácími a zahraničními univerzitami.
Právě spolupráce českých soukromých společností s akademiky, vědci a univerzitami je cestou, která je v západním světě už desítky let standardem, u nás se ale mohl začít rozvíjet až po pádu komunismu. Přesto tento koncept přináší a v budoucnu bude přinášet velké úspěchy. „Přibývají některé pozitivní případy například v oblasti nanotechnologií nebo ve výzkumně nových terapeutických prostředků. V této oblasti mají však česká věda i soukromé společnosti stále co zlepšovat,“ uzavírá Martin Franc.