Poznal jste po těch dvou a půl letech, jaký je brněnský divák?
Je překvapivě mnohem otevřenější, než se mě snažili přesvědčit někteří lidé, když jsem do Brna se svým týmem přicházel. Je to také divák mnohem náročnější, který pozná kvalitu. Jakmile jsme ji začali přinášet, začali diváci více chodit. Trendy růstu návštěvnosti i tržeb jsou pozitivní. Meziroční nárůst tržeb činí dva roky za sebou deset procent, což by si jistě nechala líbit i kdejaká soukromá firma.
Chtěl jste, aby Národní divadlo přestalo trendy opakovat a začalo je určovat. Daří se to?
Myslím, že je to patrné na proměně repertoáru všech tří souborů. Cíl dělat moderní divadlo naplňujeme měrou vrchovatou. Ukázkovým příkladem je baletní soubor, který má ekonomické ukazatele nejlepší. Přitom během těch dvou sezón realizoval šest premiér, z nichž pouze jedna byla tím klasickým výpravným baletem. Vše ostatní byl moderní současný tanec, přesto počty diváků narůstají v řádu tisícovek. To mile překvapilo i nás.
Čím to, že právě balet v Brně tak táhne?
Je potřeba říct, že se daří i činohře a opeře. U baletu je však křivka růstu ještě o něco strmější. Projevuje se zde i restrukturalizace rozpočtu. Dříve byl balet takovou Popelkou. Po našem příchodu jeho rozpočet výrazně narostl. Investovali jsme do nových inscenací, lidí i marketingu. A tahle investice se vyplácí a začíná se vracet. Stejný trend můžeme vidět u festivalu Janáček Brno. Díky štědré podpoře z města, kraje i ministerstva jsme mohli nabídnout skutečně kvalitní program, což se odrazilo jak v návštěvnosti, tak ve skutečném zvýšení renomé celé akce.
Diváci k vám tedy zase nacházejí cestu v čím dál větším počtu. V čem spočívá recept?
Všechno musí jít ruku v ruce a je to spousta drobné práce. Základem jsou kvalitní inscenace. Musíte vědět, co chcete říct a musíte umět to říct. Potom musíte zprávu o proměně divadla dostat k publiku a je potřeba i trocha štěstí, aby se věci správně protkly. V Brně teď nastala šťastná chvíle, kdy vedení města pokládá kulturu za jednu ze svých priorit nejen verbálně, ale i reálně. Máme tak lepší podmínky k práci, než jaké panovaly ve chvíli, kdy jsem do Brna přišel.
Podařilo se přesvědčit o nutnosti větší podpory zástupce ministerstva kultury a Jihomoravského kraje a získat i soukromé sponzory, jak jste plánoval?
Tady to jde bohužel mnohem pomaleji, než bych si přál. Jsem rád, že se podařilo získat první velké partnery ze soukromé sféry. Bohužel dnes už to není jak v 90. letech - o miliónových darech se nám může jen zdát. Dnes se s vděčností pohybujeme v řádu statisíců. Příspěvky z ministerstva kultury i z kraje rostou, nicméně nijak výrazně a nejsou předvídatelné. Příspěvek Jihomoravského kraje činí i přes mnohá jednání a sliby jednotky procent našeho rozpočtu, přestože více než čtyřicet procent našich návštěvníků tvoří právě mimobrněnští Jihomoravané.
S novým vedením kraje určitě budeme znovu jednat o způsobu podpory. Velmi by pomohl nový zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, podobný jaký mají vysoké školy nebo výzkumné instituce. Kultura zůstává čtvrt století po revoluci bez reformy právního prostředí. A ministerstvo kultury, které to má změnit, veškeré snahy bojkotuje.
O činohře jste při příchodu prohlásil, že si hledá místo na brněnské divadelní scéně. Našla si ho?
Pro mě, původem činoherního režiséra, je toto největší radost. Nyní je naše činohra zvaná na všechny významné české festivaly, měli jsme nominace na Cenu Thálie i na Cenu Divadelních novin, diváci jsou spokojení a vracejí se. To jsou důkazy, že v mnohými odepisované činohře byl skrytý velký potenciál, který stačilo jen proměnit. Samozřejmě když děláte devět premiér za sezónu a dáváte šanci mladým režisérům, je to trochu risk, který ne vždy vyjde podle představ, ale pozitiva jednoznačně převažují.
I vás osobně čeká v této sezóně premiéra. Režírujete Shakesperovu hru Něco za něco. Na co se diváci mohou těšit?
Bude to černá politická tragikomedie. Vzhledem k dění v současné společnosti jsem čím dál víc přesvědčený, že bychom měli být institucí, která otevírá zásadní morální a etická témata, a právě tato Shakespearova hra přináší téma zneužití moci vrcholnými politiky. Zároveň je to hra velmi vášnivá, která se dotýká nejzákladnějších otázek lidského života. Věřím, že to je text, který má velkou šanci rezonovat s tím, co nyní prožíváme. Navíc se na repertoár dostane pár měsíců před dalšími volbami.
Mezi připravovanými premiérami je i hra Kmeny o současných subkulturách. Po knize a televizní dokumentární sérii tedy toto téma míří i na divadelní prkna...
Je to další důkaz, že hledáme témata, která dnes rezonují. Společnost se diverzifikuje, uzavíráme se do svých kmenů, což může být potenciálně velmi nebezpečné, protože když něco neznám, mám z toho strach a když mám strach, mohu snadno reagovat velmi neadekvátně a agresivně. Myslím, že je to velké téma, které si jednoznačně zaslouží i divadelní zpracování.
V programu divadla najdeme i několik hudebních večerů, mezi nimi akustické koncerty Tata Bojs či Wohnout. Jedná se o vaši dramaturgii, nebo jen poskytujete prostor kapelám, které o to projeví zájem?
Po svém příchodu jsem zjistil, že zatím nejsme schopni efektivně naplnit naše divadla vlastní produkcí. Je lepší hrát méně často pro plné divadlo než za každou cenu denně pro poloprázdný sál.
Rozhodli jsme se, že nebudeme jen čekat, zda si v těch volných dnech divadlo někdo pronajme, ale že se aktivně otevřeme novým generacím návštěvníků i tím, že jim nabídneme program, který se od nás standardně neočekává. Tahle linie přináší nezanedbatelné finanční prostředky do rozpočtu divadla a přivádí do našich budov lidi, kteří by třeba měli obavy sem jinak přijít. A dá se předpokládat, že někteří z nich se pak vrátí i na naši hlavní produkci.
Jako vůdčí instituce se společně s dalšími brněnskými divadly také snažíte zatraktivnit dříve ne příliš úspěšný festival Divadelní svět Brno. Jak se situace kolem něj vyvíjí?
Myslím, že poslední dva ročníky, které produkovalo Národní divadlo Brno, ukázaly, že festival má potenciál. Je to klíč do divadelní Evropy. Když sem budeme zvát výborná evropská divadla, můžeme očekávat, že časem přijdou pozvání i opačným směrem.
Navíc festival přispívá ke kultivaci brněnského publika a zároveň zvyšuje laťku pro brněnské divadelníky. Když diváci vidí, jakým způsobem se dá interpretovat například Čechov, tak až jej příště uvede některé z brněnských divadel, budou to diváci poměřovat třeba právě s tou skvělou brémskou inscenací, která tu byla předloni.
Vy sám teď hodně cestujete. Jak si stojí brněnská scéna oproti světu?
Na prknech brněnských divadel je mnoho představení, která by bez problémů obstála v zahraničí. Naším úkolem je dát o tom do světa zprávu. Věřím, že se tyto ledy začnou pomalu lámat. Mám velkou radost, že se podařilo získat pozvání pro operu na Hong Kong Arts Festival, jeden z největších světových divadelních festivalů. Budeme tam vystupovat po boku mnichovského státního baletu, loni tam hrála Royal Shakespeare Company.
Jsme tedy vnímáni jako plnohodnotní zástupci evropské kultury a věřím, že se to brzy povede i u dalších destinací. Konkurence je opravdu obrovská a důležité je osobní jednání. Před pár dny jsem se vrátil z Číny, kde jsem viděl, že na poli kulturní diplomacie máme co dohánět. Třeba Poláci a Rumuni jsou v tomto ohledu mnohem dál. Stojí před námi obrovský kus práce, jejíž výsledky se dostaví až za několik let, protože tohle je běh na dlouhou trať.
Přijde vám Brno nyní kulturnější, než když jste sem přišel?
Myslím, že došlo k takovému výtrysku kreativity. Nesmírně se proměnila energie a nálada města. V Číně jsem na jedné přednášce představoval Brno jako město, které dává deset procent svého rozpočtu na kulturu pro své obyvatele. Prakticky každý den si můžete vybírat mezi několika špičkovými akcemi. Brno je opravdu evropská kulturní metropole. Teď je na nás a na vedení města, abychom si to tu neříkali jen mezi sebou a tu zprávu poslali srozumitelně a efektivně do celého Česka a hlavně do světa.