Co vás motivovalo přihlásit se k městské policii?
Po vojně jsem dostal nabídku jít ke státní policii, ale jelikož bych musel jít na dva roky do Prahy a zrovna v té době jsme zakládali rodinu, rozhodl jsem se tuto příležitost nevyužít. O několik let později jsem se potkal s kamarádem, který pracoval u městské policie, slovo dalo slovo a já to šel zkusit. Vždy se mi líbila možnost pomáhat lidem.
Kde jste ze začátku sloužil a jaké to bylo?
Začínal jsem v Králově Poli a nedám na ně dopustit dodnes. Líbilo se mi, že na Palackého třídě to žilo. Byla tam spousta obchůdků či tržnice. K tomu patřila služba v okrajových částech jako Medlánky, Ořešín, Ivanovice nebo Jehnice, což už byly víceméně vesnice. Právě prolnutí služby ve městě a na vesnicích bylo ideální.
Vzpomenete si na nějaký kuriózní případ, který jste tehdy řešil?
Vzpomínám si třeba na asi třetí službu. Měl jsem tehdy dobrého parťáka a ten mi říká „Pojď, já ti něco ukážu“. A za tři čtvrtě hodiny jsme měli člověka, který měl u sebe drogy a aplikační pomůcky, takže to byl docela silný zážitek hned na začátek. V paměti utkví také případy, kdy vás pošlou k ležícímu opilci, a zjistíte, že je to mrtvola, nebo když po honičce chytíte vykradače aut.
Váš předchůdce Bohumil Šimek říkal, že největší potíží městské policie je nedostatek lidí. Souhlasíte?
Ano, s tím se můžu plně ztotožnit. Momentálně nám chybí 54 lidí. Deset adeptů je nyní v kurzu, takže pokud uspějí, bude situace zase o maličko lepší. Dřív ale bývala v kurzech téměř dvacítka lidí, to bylo doplňování hned o něco jednodušší. Stejně jako dřív se k nám dostane kolem deseti procent uchazečů, ale zájemců je méně. Nízká nezaměstnanost je v globálu pěkná věc, ale najít nové kvalitní zaměstnance je pak o to složitější. Navíc na rozdíl od státní policie nebo hasičů, ke kterým je možné nastoupit už od osmnácti let, k městské policii je nástupní věk 21 let. Takže kdo má od začátku jasno, že chce působit právě u bezpečnostních složek, zkusí to nejdřív právě u státní policie, u hasičů nebo v armádě. Ale to se snad také brzy změní.
Na co zájemce nalákat?
Důležité je, aby člověk měl k takovémuto povolání od začátku vztah a nešel to zkusit jen tak, protože ho nic jiného na trhu práce nezaujalo. Potenciální zájemce lákáme na třicetitisícový příspěvek, který by se měl snad ještě letos zvednout na padesát tisíc. Mezi další benefity patří třeba městská hromadná doprava zdarma, příspěvky na stravu, penzijní připojištění, dva dny indispozičního volna nebo příspěvek na rekreaci v našem středisku na Vysočině.
Když chce člověk pomáhat, může se kromě vás přidat také ke státní policii nebo hasičům. Proč by si měl vybrat zrovna práci strážníka?
Činnost v ulicích máme podobnou jako státní policie. Z naší strany je ještě o něco méně oblíbená, jelikož více řešíme dopravní přestupky a vyhlášky města. Naše práce tedy není jen pomáhající, ale i represivní, a to samozřejmě není populární. Na druhou stranu sto tisíc dopravních přestupků ročně na tři sta padesát tisíc obyvatel mi nepřijde jako vysoké číslo. Představa stovek strážníků, kteří jen chodí po městě a rozdávají pokuty a botičky, je dost zkreslená.
Na jaké pozice nováčky potřebujete?
Jedná se čistě o strážníky do ulic. Posílili bychom stavy především v okrajových částech města.
Řada adeptů vyhoří u fyzických testů. Nejsou přehnaně náročné?
To si nemyslím. Je to spíš podceněním. Lidé se na ně často vůbec nepřipraví, v životopisech tvrdí, že sportují, a pak, když po nich chceme dvacet kliků, oni jich v reálu udělají sotva deset. Paradoxně se fyzicky lépe dokážou připravit ženy než muži. Víc lidí však neprojde psychotesty.
Čím to? Hlásí se k vám spousta psychicky nevyzrálých lidí?
Testy jsou zaměřené především na krizové jednání. Když v tomto zkušenosti a vyšší psychickou vyzrálost nemáte, projeví se to.
Už jste zmínil, že velká část Brňanů za hlavní činnost městské policie považuje pokutování za špatné parkování. Co dalšího městská policie dělá?
Velkou součástí naší práce je prevence. Ta je dána už přítomností strážníků v ulicích. Pozitivně se projevilo třeba navýšení pohybu strážníků v Nádražní ulici. Máme tu projekt senior akademie, vzdělávání pro domovníky, dopravní výchovu dětí a mládeže včetně námi spravovaného dopravního hřiště, na které přijde přes třicet tisíc lidí ročně. Pomáháme také například seniorům prostřednictvím Centra tísňového signálu. Ve chvíli, kdy senioři třeba upadnou, zmáčknou tlačítko, my jim následně voláme zpět, abychom ověřili, zda je nestiskli třeba omylem a jestli máme na místo vyslat i záchranáře. Od domů či bytů mají naši strážníci zapečetěné klíče, takže si při příjezdu ke klientovi sami odemknou. Nyní magistrát zvažuje zavedení podobné služby, kterou by za paušální poplatek mohlo využívat více seniorů. V běžných pracovních časech by linku obsluhovalo Centrum sociálních služeb, o víkendech a v noci bychom ji spravovali my. Počet planých poplachů je u této služby skutečně vysoký. Loni jsme zaznamenali přes dva tisíce hlášení, přičemž pouhých 66 bylo opravdu ostrých výjezdů. Ani to však není málo a ukazuje to, že služba má smysl.