Proč je kolem ní takový rozruch, vysvětluje odborník na počítačovou bezpečnost Pavel Růžička z iniciativy Digitální bezpečnost a soukromí.
Proč máte k novele zákona výhrady?
Především proto, že by umožnila Vojenskému zpravodajství k téměř libovolnému provozovateli připojení umístit odposlouchávací zařízení, které by získalo přístup ke všemu, co sítí prochází. Je to podobné, jako by vám ně- kdo trvale koukal přes rameno, co děláte na počítači, tabletu, telefonu, odposlouchával záznamy o tom, kde se pohybujete. Jen je to méně vidět a jedna taková krabička umožní sledovat velké množství lidí najednou.
Únorové zasedání výboru pro bezpečnost novelu údajně upravilo. Jak?
Parlamentní výbory měly snahu zapracovat některé připomínky. Jedna z připomínek se týká otázky, jak hluboko do komunikace mají výše zmíněné krabičky vidět. Vojenské zpravodajství se sice přes média snaží uklidňovat veřejnost tvrzením, že obsah komunikace je nezajímá, avšak napsat to explicitně do zákona se mu příliš nechce, což samo o sobě nebudí zrovna důvěru.
Jsou podobná opatření už někde v zahraničí?
Snahy o masivní sledování komunikací se objevují v jednotlivých státech různě po světě. Jednotlivé státy se pod záminkou budování obrany snaží uchvátit část kyberprostoru pod svou kontrolu. To naráží na definici kyberprostoru jako jednotného svobodného prostoru. Už z minulosti známe případy, kdy masivní sledování obyvatel bylo nástrojem udržujícím ve státě totalitní zřízení.