Některé autoškoly mají první jízdy mimo zákon

Není nic divného, že úplně první metry za volantem absolvují žáci rovnou na ulici v hustém provozu, případně na veřejném parkovišti. Ne všichni majitelé autoškol dodržují zákon.

Autoškola musí nejdřív poslat žáky buď na trenažér, nebo na uzavřené autocvičiště, jehož parametry určuje zákon o autoškolách. Jenže někde posadí nováčka za volant hned do vozu a hurá na silnici. I když trenažér a cvičiště mají.

„Je to módní a někdy o to žádají samotní studenti,“ říká David Wyrwol z pražské autoškoly Wyrwolová. Podle něj trenažér pokládají za zdržování. Pokud autoškola jejich přání vyhoví, porušuje pochopitelně zákon. Základní „kvrdlání“ řadicí pákou a první jízda ve stylu přískokem vpřed se pak odehrává za běžného provozu, což je pochopitelně nebezpečné i pro ostatní. Předseda Asociace autoškol ČR Ondřej Horázný ví, že některé z přibližně dvou tisíc autoškol trenažéry nemají a cvičiště vykazují jenom papírově.

„Domnívají se, že na tom ušetří. Nacvičovat řazení a rozjezdy rovnou ve voze, to ale také stojí peníze, auto se dost opotřebovává,“ doplňuje Horázný. Trénovat první rozjezdy a couvání mezi auty někde na parkovišti u hypermarketu je podle něho vyslovený hazard.

Jak autoškola při žádosti o registraci zákon obejde? David Wyrwol říká, že tam, kde úřady nekontrolují důsledně, snadno: „Školu máte ve městě a cvičiště podle papírů někde na venkově, kam nikdo nejezdí. Zákonu jste ale učinili zadost,“ tvrdí. Dalším problémem je, že nový trenažér stojí čtvrt milionu. „Můžete používat starý typ vyrobený ještě v osmdesátých letech, zákon to neurčuje,“ říká David Wyrwol. „Ty moderní umožňují, že jimi nahradíte více hodin praktické jízdy,“ podotýká Wyrwol.

Lepší je umožnit uchazečům o řidičák neomezeně cvičit na trenažéru zdarma, dokud se vše nenaučí nanečisto. „Snažíme se, aby šli všichni zájemci na první ostrou jízdu pokud možno stejně připravení,“ dodává učitel autoškoly.

Drsné zážitky. Ruka na stehně, slzy v očích, za volantem pod vlivem alkoholu Zážitky čtenářů deníku Metro z prvních jízd v autoškole. Celestýna Skrbková: Trenažér ani nevím, jak vypadá. Rovnou jsem se učila na nějakém parkovišti, odkud jsem odcházela v slzách. To byla moje první zkušenost za volantem vůbec. S instruktorem jsme spíš kecali, než bych se skutečně něco naučila. Řídit vlastně dodnes pořádně neumím, i když řidičák mám. Tereza Polomíková: V polovině výcviku mi instruktor Leonid začal při jízdě pravidelně pokládat ruku na stehno. Když jsem se konečně odhodlala ohradit, zrušil mi posledních pět jízd a dělal problémy s přihlášením na zkoušky. Iveta Nosková Jeníková: S instruktorem jsme jezdili k němu na chatu na panáka. Papíry jsem udělala pod vlivem alkoholu. Lucie Železná: Žádný trenažér, rovnou mini parkoviště plné aut a instruktor nechápal, čeho se bojím. Po pár neúspěšných zkouškách jsem změnila autoškolu. Andrea Mašková: Dělala jsem jízdy bez trenažéru na budějovickém výstavišti. Jezdila jsem mezi odpadky. Zrovna tam končily Slavnosti piva. Nela Richterová: Žádný trenažér, parkoviště, kde jsem jela dvě kolečka dokola a pak rovnou na silnici. Instruktor celou autoškolu na mě i další křičel.