České děti jsou méně šťastné. Může za to i internet a mobily

Nejnovější průzkum agentury STEM/MARK pro českou pobočku UNICEF (Dětský fond OSN) zjistil, že prožívání štěstí mezi dětmi ve věku 9 až 17 ­let mírně pokleslo.

Průzkum Průzkum pod názvem Mladé hlasy 2017 zmapoval v podrobných rozhovorech se 407 českými dětmi jejich názory na to, co ovlivňuje jejich prožitek štěstí. Obsahoval 70 otázek. Dvě třetiny českých rodin se někdy hádají, děti více vnímají hádky mezi rodiči. Čtvrtina dětí je spokojená a na své rodině by nic neměnila. Nejméně spravedlivě se podle dětí chováme k dětem z chudých rodin. Ty by si zasloužily větší pozornost a pomoc. Devět z deseti se domnívá, že pomáhat ostatním je důležité. Téměř tři čtvrtiny dětí mají dobrý, až velmi dobrý vztah se svými učiteli. Mladší chodí do školy, protože se „musí“ vzdělávat, starší berou školu také jako budování budoucích sociálních a profesních vztahů. Bezmála devadesát procent dotazovaných si myslí, že na jejich názor je v rodině brán ohled. Lhát, nebo mluvit pravdu? To je základní pravidlo chování pro polovinu dětí, které se dotazování zúčastnily. Dospělým lidem důvěřuje šedesát procent dětských účastníků průzkumu. Důvěra v učitele a policii je takřka shodná – téměř sedmdesát procent. Za svá hlavní práva považují děti právo na vzdělání, v závěsu je svoboda vyjadřování, následuje zdraví a­ právo na lásku a péči ze strany rodičů.

Průzkum zjišťoval názory uvedené věkové skupiny v jedenácti tematických oblastech – například v rodině, ve škole, dětských právech, volném času nebo ve společnosti. Jednalo se už o třetí zkoumání, předchozí se konala v ­letech 2001 a 2008, a k jeho důležitým zjištěním patří fakt, že české děti nyní dospívají rychleji.

Může za to především podstatně lepší přístup k informacím o dění, hlavně na internetu. Děti tak mají možnost přijímat to, co jim bylo ještě před deseti patnácti lety málo přístupné nebo nedosažitelné. To paradoxně vede k ­tomu, že jsou „dospělejší“ a­ méně šťastné, než ukazovaly minulé průzkumy.

Co se změnilo proti předcházejícím dotazováním v letech 2001 a 2008, je, že děti mezi nejdůležitější faktory štěstí kladou požadavek na to, aby nejen jejich vrstevníci dali více na jejich hlas, na jejich názory.

Především těm starším záleží hlavně na tom, jak jejich názory přijímají nebo nepřijímají dospělí. Jak rodiče doma, tak třeba pedagogové ve škole. Z průzkumu vyšlo najevo, že na jejich názory by měly dát například soudy, když rozhodují v rozvodovém řízení, komu bude dítě svěřeno do péče.

„Teenager vám vážně řekne, že jeho nezadatelným právem je právo na nejmodernější mobil a jedině pak bude šťastný,“ komentovala výsledky Kateřina Tučková ze STEK/MARK. Průzkum však odhalil zcela jiné a vážnější stránky dětského myšlení a ­prožitků.

Pro mladší i starší děti z dotazované skupiny je totiž nejdůležitější, jak z dotazování vyplynulo, aby s nimi rodiče trávili co nejvíc času a co nejvíc se s nimi bavili. Což velice dobře vyjádřila sedmnáctiletá Anna: „Schválit maximální pracovní dobu pro rodiče, co mají děti – aby někteří nebyli pořád v práci.“

Největší dětskou autoritou zůstává i nadále matka. Té děti věří bezmála stoprocentně. Jen s mírným odstupem za maminkami následují tatínkové. Děti však vzhlížejí také k jiným autoritám mimo rodinu. Jejich spokojenost s nimi (nebo nespokojenost) pocit štěstí ovlivňuje. významně. Zaujal výrazný propad autority nejvyššího představitele státu. 

Chtějí žít v USA 24 Tolik procent dětí z věkové kategorie 14 až 17 let, které se zúčastnily průzkumu, chce žít jinde než v České republice. Za zemi zaslíbenou považují většinou Spojené státy. Jen 56 procent počítá s tím, že bude žít tady, zbytek ještě neví. U dětí do 13 let je statistika příznivější – v České republice plánuje svou budoucnost téměř 70­ procent z ­nich.

Zatímco před devíti lety věřilo prezidentovi (tehdy jím byl Václav Klaus) 43 procent, letos se dětská důvěra hlavě státu propadla na nízkých 18 procent. Podle ředitelky pobočky UNICEF ČR Pavly Gomby je zarážející, že stále více dětí vidí svoji budoucnost mimo Českou republiku.

Jak upozorňuje psycholožka Pavla Koucká, která se věnuje také dospělým a zrání osobnosti, nejpřirozenějším projevem dětského štěstí je kromě rozzářených očí absence negativních emocí. „Když jsou děti v pohodě, radují se, hrají si. Nebojí se, nehněvají, nesmutní,“ říká psycholožka. 

Důvěra vládě 13 Takovou důvěru dostala od dětí česká vláda. V roce 2008 věřilo v její schopnosti o čtyři procenta víc dětí. Průzkum probíhal letos před volbami.

Varuje současně před jedním z rodičovských mýtů o štěstí. „Když rodičům záleží především a pouze na štěstí dětí, dělají někdy chybu, že se snaží, aby dítě nikdy nebylo nešťastné, nehněvalo se a nikdy neplakalo,“ říká psycholožka Pavla Koucká. 

„Děti však potřebují emoce svobodně prožívat, ostatně stejně i my dospělí. Když se je snažíme ze života vytěsnit, dítě se je naučí kvůli nám potlačovat, ale co vyhodíte dveřmi, vrátí se vám oknem,“ uzavírá Koucká.