Jeho výrobky každodenně používáme. Vděčíme mu za bezsáčkové vysavače, tryskové osušovače rukou na toaletách a nejnověji i za tiché bezlopatkové ventilátory. Britský vynálezce a průmyslník sir James Dyson se ale nehodlá zastavit. Ve svých sedmdesáti letech chce na zelené louce vyrábět nový druh elektromobilu. A má na to v přepočtu 57 miliard korun. Poté, co zkrotil vzduch, chce teď ovládnout i silnice.
Mít o kolečko víc
Dyson se narodil v roce 1947 v Norfolku. Oba jeho rodiče předpokládali, že se stejně jako oni stane učitelem. Ve svých devíti letech ale přišel o otce a tato první těžká situace ho naučila odnést si ze všeho vždy i to dobré. Protože byl třetím dítětem, získal tak nějak více oceňované volnosti. Přestože začal studovat klasické jazyky, tíhl více k praktické stránce věci a těsnějšímu kontaktu s uměním a práci s materiály. Po několika kotrmelcích se ve dvaceti letech dostal z umělecké školy Byam Shaw Art School do Royal College of Art, aby studoval užité umění a bytovou architekturu. Konečně se mu podařilo najít svoji parketu a propojit inženýrství s designem. Tato vášeň a fascinace plastem se pro něj staly výzvou i osudem.
Ještě při studiích vypracoval jako inženýr ve službách britského podnikatele Jeremyho Frye, pozdějšího spoluzakladatele jejich firmy, vysokorychlostní přistávací loď nejen pro vojenské účely, díky které snadno obhájil studijní titul. Inovativní přístup řešení ho nadchl a inspiraci najednou viděl všude kolem sebe. Když ho při rekonstrukci statku zradilo neohrabané stavební kolečko, jednoduše ho vylepšil. Po svém. Pro snadnější manipulaci v bahnitém terénu umístil místo kola plastovou kouli. Ballbarrow, jak vynález nazval, se stal hitem, který během roku Dysonovi získal padesátiprocentní podíl na britském trhu s kolečky. Než se ale stihl probojovat na trh americký, ujel mu s nápadem tehdejší zaměstnanec. Katastrofa? Ne, pro Dysona důvod začít se zabývat něčím dalším.
Vzpoura vysavačů
Jednoho dne roku 1979 se u Dysonů začal vzpouzet domácí vysavač. To neuniklo majitelově zvědavosti, a jakmile rozložil jeho útroby, odhalil zásadní problém: sběrný sáček na prach. I když do té doby neexistovala jiná technologie, Dyson si umanul, že navrhne účelnější řešení. Jasnou vizi, jak zkonstruovat převratnou technologii, získal zcela nečekaně mimo svou kancelář – když procházel svou továrnou na kolečka a zahleděl se na velké cyklonové čističky vzduchu. Chvíli nato začal pracovat na zmenšení tohoto enormního separačního zařízení.
O pět let a 5271 prototypů později vyvinul G-Force, první bezsáčkový vysavač na světě. Futuristický exemplář fungoval na základě odstředivé síly vytvářející vzduchový vír s rychlostí přes 24 kilometrů za sekundu. Do dvoukomorového koše dokázal zachytit i třikrát menší nečistoty, než jsou mikrobi. Plastový vysavač robustního a technického vzhledu měl sice neobvyklé výkonnostní parametry s funkcí Dual Cyclone, ale Dysonovy prodejní argumenty nebyly pro tehdejší konzervativní evropský trh přesvědčivé. Obchod se neuskutečnil a dodnes se polemizuje o tom, zda byl velkým výrobcům vysavačů koncept nesympatický právě proto, že předznamenal značný pokles prodejů sáčků. Další neúspěch opět uchopil po svém, aby se dostal ještě mnohem dál.
Pohádka jede dál
O rok později držel Dyson v rukou podpis prodané licence japonské firmě Apex. I za neuvěřitelných sedmnáct set dolarů se stal růžový vysavač ikonou novodobého luxování technicky založeného národa a záhy získal i japonskou cenu za design. Prodejní expanze pokračovala skrze kanadskou firmu Iona. V roce 1993 Dyson na licenčních poplatcích vydělal dostatek na založení vlastní továrny a výzkumného centra. S modelem DC01 pak konečně prolomil i britské ledy a za rok a půl z něj udělal nejprodávanější vysavač na domácím trhu.
V dnešní době má Dysonova společnost vývojová centra v Anglii, Singapuru a Malajsii. Svou důslednou specializaci na vymýcení špíny potvrzuje jeho firma také futuristickými čističkami vzduchu. Podobají se spíše uměleckému dílu. Pomocí patentované technologie takřka na sto procent pročišťují vzduch od škodlivin a alergenů, a navíc ho v požadované teplotě rozproudí po místnosti.
Popularizace vlastního myšlení
Utržené peníze si ale Dyson nenechává jen pro sebe. V roce 2002 založil nadaci James Dyson Foundation, díky které se mu daří prostřednictvím 90minutových workshopů po školách na celém světě podněcovat vášeň pro inženýrství. I v pokročilém věku jde James Dyson stále příkladem se stále ambicióznějšími plány.
Před dvěma lety se rozhodl vstoupit na segment plně rozebraného automobilového průmyslu s jasným cílem: v roce 2020 představit trhu radikálně odlišný elektrický vůz, který nebude zatěžovat ovzduší pohonnými zplodinami. Jeho konkurenční výhodou má být použití nové baterie s pevným elektrolytem a vyšší kapacitou.
Ale nebude to mít lehké – auto s články s pevným elektrolytem, který nabídne rychlejší dobíjení a vyšší dojezd, avizují i další. V roce 2025 ho chce na trh uvést Toyota, o dva roky dříve také firma Fisker a svoje plány s tímto typem baterií má i BMW.
