Cyklistika patří v Česku k nejoblíbenějším amatérským sportům. Dokonce nahrazuje dříve populární golf nebo drahé lyžování. „Kamarád má tři děti, a když si spočítal, kolik by stálo vybavení pro celou rodinu včetně skipasů na českých horách, přešla celá rodina na kola,“ líčí osobní zkušenost bývalý profesionální biker Radim Kořínek, který provozuje profesionální tým a současně obchoduje s jízdními koly.
Ale ani jízda na kole není podle Kořínka zadarmo. U špičkového modelu stojí pravidelná servisní prohlídka až deset tisíc korun, tedy stejně jako u auta. Přesto je dost těch, kteří tyto peníze rádi investují.
„Setkávám se i s tím, že si bohatí lidé koupí horské kolo za sto padesát tisíc, i když by jim stačilo za dvacet,“ dodává Kořínek. Důvod? Stejně jako auto vyjadřuje sportovní vybavení jejich sociální status.
Přesto většina z nás investuje ročně do sportu podstatně méně. „Průměrná česká rodina utratí ročně za sport asi deset a půl tisíce korun,“ říká Lukáš Macura z agentury Kantar, která zpracovala zákaznický průzkum pro Českou spořitelnu. U jednotlivce dosahuje tato částka zhruba čtyři a půl tisíce korun. Do této částky dotazovaní nezahrnuli dlouhodobě pořizované vybavení, jako jsou právě jízdní kola, ale spíš průběžně dokupované doplňky nebo náklady na cestování za sportem či vstupné do sportovních areálů a výdaje ze trenéry.
Nejméně utrácíme za stolní tenis, ročně nás stojí necelých osm set. Třetím nejlevnějším sportem, který Češi provozují, je běhání. Dáme za ně kolem tisícikoruny. „Češi jsou svým způsobem triatlonový národ,“ vysvětluje Macura z Kantaru. „Jezdíme na kole, běháme a plaveme,“ upřesňuje. Stále více vedle náčiní utrácíme také za chytré aplikace a měřicí zařízení. Protože rádi sledujeme své výkony a porovnáváme se s ostatními.