Před třiceti lety patřili zahrádkáři mezi spolkovou velmoc. Dnes jich zbyla asi třetina, ubylo totiž kolem dvou set tisíc zahrádek v koloniích po celé republice. Zájem přesto o plahočení se v záhonech na pár metrech čtverečních stále trvá. Jen v Praze je nyní asi deset tisíc čekatelů na volná místa v zahrádkářských osadách.
Situace je všude v republice téměř stejná. Nad lukrativními městskými pozemky, kde se zbývající zahrádkářské kolonie krčí, krouží developerští dravci. Tyto obecní pozemky se ruší nejsnadněji. Leckde jsou oplocené zahrádky, které byly dřív na okraji měst, už léta obestavěné stále víc se rozšiřující novými domy jako poslední ostrůvek živé přírody.
Že ale není vše zcela ztracené, dokazuje brněnský příklad. Ve vnitrobloku v Merhautově ulici by už v následujících týdnech mohla vzniknout nová zahrádkářská organizace.
„Lidé z okolních domů se rozhodli nejdřív založit jen komunitní zahradu,“ řekl deníku Metro Martin Říha, zástupce brněnského svazu zahrádkářů. „Pak sami přišli s tím, že chtějí založit organizaci a kromě úpravy prostoru chtějí na volném prostoru založit i záhony na pěstování,“ dodává Říha.
Také v jiných městech už přemýšlejí, že začnou hledat lokality, i když cena stavebních parcel se dnes vyvažuje zlatem. Například v Ostravě, kde od roku 1989 zmizela polovina zahrádek. V Karviné se dokonce magistrát spojil se zahrádkářskou organizací a uvažují o nové „kolonii“.
Obecně je ale situace kolem zahrádkaření v Česku komplikovaná. „Stále čekáme na zahrádkářský zákon, který najdeme jak ve všech sousedních zemích, tak i jinde v Evropě,“ řekla deníku Metro Marta Pawlicová, tajemnice Českého zahrádkářského svazu. Podle ní by pomohl lépe čelit tlaku developerských skupin. O zákonu se mluví už třicet let. Nejblíž od jeho schválení byli zahrádkáři v roce 2010. Zákon prošel úspěšně Poslaneckou sněmovnou, ale tehdejší prezident Václav Klaus ho vetoval.
V roce 1990 bylo v zemi přes čtyři sta tisíc zahrádkářů, teď 134 tisíc. „Částečně za to mohla změna životního stylu, lidé tráví volný čas jinak,“ uvádí Pawlicová. Další odliv přišel s rušením osad kvůli výstavbě bydlení. Osady mizí i tam, kde si z nich postupně udělali lidé „chatové“ oblasti pro celoroční bydlení, mají zde trvalé bydliště a obce je nakonec přeměnily na pozemky pro výstavbu. To je třeba případ kolonie v pražské Točné.
Evropa jim přeje
|