Lidé vytahují své mobily a otevírají sociální sítě třeba i v autě, když stojí na červené. Co je k tomu nutí? Je to podobné nutkání jako u drog?
Používání telefonů a zejména aplikací sociálních sítí opravdu vyvolává podobnou závislost. Pokud bychom upozornění na nové zprávy, srdíčka či palečky dostávali v pravidelných a dopředu odhadnutelných intervalech, brzy by nám zevšedněla. Mozek by si zvykl. Jenže telefon funguje téměř jako pákový hrací automat. Nikdy není jistota, že na něm nebude nová zpráva nebo notifikace. Jakmile tam opravdu je, mozek vyplaví endorfiny – zaraduje se, že byl právě odměněn. Nebezpečí je skryté právě v tom, že se jedná o odměňování nepravidelné. Mozek zůstává v nejistotě a neustálém očekávání, kdy dostane další „dávku“.
Které nejhorší důsledky může mít na člověka závislost na internetu?
Na internetu jsme se stali závislými v nějakém směru všichni. Je už natolik neoddělitelnou součástí každodenní zkušenosti, že jsme si absolutně odvykli přemýšlet, jak bychom fungovali bez něj. V zahraničí už používání telefonů mladými lidmi nabírá děsivé rozměry. Dochází u nich doslova k prolnutí vnitřního psychického prostoru a pocitu vlastní osobnosti s profilem na sociální síti. Sám sebe nakonec takový člověk považuje spíš jen za schránku a svou podstatu pocitově umisťuje na internet, kde má perfektní fotky a hodně sledujících. Virtuální ocenění je předvídatelná věc, to mezilidské už hůře. I v tomto ohledu upadáme do jednoduchosti. Ztrácíme empatii a schopnost navázat kvalitní lidský kontakt. Ocitáme se osamoceni a vnitřně vyprázdněni.
Jaké signály člověku mohou naznačit, že je závislý na internetu?
Prvním znakem je už jen to, když „kontroluji“ telefon, aniž bych čekala zprávu. Jakmile se přístroj stane zdrojem nepravidelných oceňování a my jej nejsme proto schopni ani na chvíli odložit, můžeme mluvit o závislosti. Nebezpečí přichází ve chvíli, kdy internet používáme, aby se nám ulevilo od jiné úzkosti. Utíkáme na něj od nepříjemné práce, od čekání nebo úzkostných myšlenek. Stal se nástrojem pasivního a jednoduchého odvedení pozornosti od věcí, které jsou pro nás bolestivé.
Hrozí lidem něco jako informační přehlcení? Přece jen všeho moc škodí. Kvanta informací mozek asi nemůže ani vstřebat.
Informační přehlcení se již děje. Za celou evoluci lidstva jsme nebyli nuceni vnímat a zpracovávat takové množství podnětů. Přijímání informací se stalo rychlým a zkratkovitým stejně, jako tomu je na internetu. Zároveň významně podceňujeme výběr toho, jaké informace budeme konzumovat. Mozek nerozlišuje, zda násilí či zabíjení vidíme na obrazovce počítače nebo ve skutečnosti. Jeho nejdůležitějším úkolem je, abychom přežili, a to je důvod, proč naši pozornost nejvíce přitahují podněty vzbuzující strach. Náš život se tak stává naplněný strachem a neustálým vymýšlením strategií, jak se zabezpečit.