Sdílené „taxíky“ chtějí, aby stát trestal řidiče, ne firmy

Objednali jste si sdílené „taxi“ kombíka a přijelo miniauto? Chtěli jste jet s řidičkou, ale za volantem je muž? Kdo bude zodpovědný za to, když nedostanete to, co jste si objednali? A hlavně: koho úřady potrestají, když služby nebudou odpovídat zadání klienta? O tom se přou zákonodárci, ministerstvo dopravy a alternativní „taxislužby“. Některé se bojí, že by postihy mohly být likvidační. Ve Sněmovně totiž leží návrh nového silničního zákona.

„Původní zákon se v podstatě sto let nezměnil, vůbec neakceptoval třeba ani dispečink taxislužeb, o mobilních aplikacích vůbec nemluvím,“ říká Roman Sysel, středoevropský regionální manažer společnosti Bolt (dříve známá jako Taxify). Pokud se ale do nového zákona, dostanou třeba pasáže o zodpovědnosti zprostředkovatelů za nepravosti jednotlivých řidičů, mohou na to doplatit. Některé věci podle Sysla nemůže firma ovlivnit. Třeba když si řidič vezme jiné auto nebo přenechá povolení k jízdám někomu jinému. „Sankce jsou v případě, že bude zodpovědnost přenesena jen na firmu, zneužitelné,“ tvrdí Sysel. V Polsku a Pobaltí už prý k pokusům poškodit konkurenci ve sdílené dopravě došlo. Řidiči začali jezdit v „barvách“ společnosti a úmyslně se dopouštěli přestupků.

Odstřihli kontrolory Zprostředkovatel sdílené dopravy má možnost kontrolory blokovat. Společnost Uber v minulosti zablokovala možnost přihlásit se do svojí aplikace úředníkům magistrátu, kteří je kontrolovali. Zablokovala pro využití jízd i magistrátní platební karty. Bez toho nelze jízdy objednávat a ani kontrolovat.

S protiargumenty nesouhlasí ministerstvo dopravy. „Pro nás je fakt, aby zprostředkovatel nesl zodpovědnost za to, co uživatelé aplikací, tedy řidiči, dělají, zásadní podmínka, v zákoně by být měla,“ říká Ladislav Němec, náměstek ministra dopravy. Není totiž podle něho myslitelné, aby lidé jezdící a vydělávající si ve sdílené dopravě nedodržovali pravidla a firmy, které jim zprostředkovávají zakázky, dávaly od jejich chování ruce pryč ve stylu „já nic, já muzikant“.

Odborníci však s argumenty provozovatelů sdílené dopravy, že nelze prověřit, kdo v daném okamžiku sedí ve voze a právě si ježděním vydělává, zásadně nesouhlasí. V 21. století, kdy lze na dálku už kontrolovat kde co, to považují za zcela prázdný argument. „Vždyť auto už dnes může mít vlastní SIM kartu, na dálku je možné zjistit, kolik lidí v autě doopravdy jede. Existují už zcela běžné mobilní aplikace, kde lze vyčíst, kde auto stojí nebo kolik mu zbývá v nádrži. Přes otisk prstu víte, kdo se do mobilu a k jízdě přihlašuje,“ oponuje Jiří Polák, odborník v informatice. Poslanec Patrik Nacher argumenty firem sice chápe, ale jako pražský zastupitel má konkrétní zkušenosti z hlavního města.

„Když tady jezdí několik tisíc takových řidičů, tak nemůžete neustále honit je, na to nemáte síly a prostředky. Všechno je on-line, provozovatelé mají technologické možnosti kontroly,“ oponuje Nacher. Je nepřítelem silných regulací, ale chápe, že přísnost, která je v navrhovaném zákoně, je pouze reálnou reakcí na konkrétní poměry v této branži.