Čechy trápí i jiné choroby než rakovina. Přitom jsou, na rozdíl od ní, nevyléčitelné

Rakovina paradoxně patří mezi ty choroby, které jsou v určitých podmínkách léčitelné. Na rozdíl od idiopatické plicní fibrózy (IPF) nebo lupénky. První z nich patří do kategorie nevyléčitelných a stoprocentně smrtelných. Plicní sklípky postižené osoby postupně ztrácejí schopnost předávat do krve okysličenou krev. Jediným řešením může být pouze transplantace plic. Ta však není okamžitě dostupná a ne každý organismus ji zvládne.

Osvěta i prevence Na stránkách cistakuze.cz přibližuje možnosti léčby lupénky a nabízí seznam odborných center. Ve středu 18. září je v Česku otevřeno 61 plicních ordinací kvůli vyšetření na IPF. Více najdete na pneumologie.cz nebo na plicnifibroza.cz.

„Jsme schopni, v případě, že nemoc objevíme včas, prodloužit život pacienta o dva až sedm let,“ shrnuje možnosti medicíny pneumoložka Martina Šterclová z interního oddělení pražské Nemocnice Na Homolce. Důležité podle ní je, aby si starší lidé (IPF postihuje především seniory) nesnažili namluvit, že dušnost je synonymem stáří. Velkým problémem při léčení IPF je i fakt, že na ni přispívají zdravotní pojišťovny až za určitých podmínek. A to až ve chvíli, kdy už se nemoc více rozvíjí. „Přitom intenzivní léčba včas dokáže nemocnému přidat do jeho života hodně času,“ vysvětluje Šterclová.

Lupénka neboli psoriáza je také nevyléčitelná, ne však smrtelná. „Má však stinné stránky, může zabíjet nepřímo,“ říká Petr Arenberger z dermatologické kliniky pražské vinohradské nemocnice. „Umíme ji léčit, ne však vyléčit. Průvodním projevem lupénky jsou deprese,“ vysvětluje odborník na psoriázu. „Asi deset procent nemocných uvažuje nebo někdy uvažovalo o sebevraždě,“ říká k nepřímým průvodním jevům lupénky přední český dermatolog. Přestože se nejedná o nakažlivou chorobu, hyzdí člověka a dostává ho, pokud se nedaří projevy minimalizovat, často do nepříjemných situací. „Před lety jsme nalíčili figuranta jako těžce postiženého lupénkou, vykázali ho z plaveckého bazénu a potíže měl třeba i v kadeřnictví,“ komentuje související potíže lidí s touto chorobou.  

Život s kyslíkem Před čtyřmi lety se začala paní Miluše z Kolína silně zadýchávat. Odjela na léčení do lázní, ale úporný kašel nezmizel. „Několik měsíců si mě přehazovali doktoři, až ve Fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí mi identifikovali idiopatickou plicní fibrózu,“ říká se pacientka.  Na internetu si o nemoci vše zjistila, věděla tak, že proti chorobě nemá šanci, může s ní však ale bojovat o delší čas na tomto světě. „Vyhledala jsem si paní doktorku Šterclovou, která mě na rozdíl od jiných objednala velmi rychle,“ říká paní Miluše. Což bylo v jejím případě zásadní, protože přežití v případě neléčení nebo prodlení se počítá na dva tři roky.  Od chvíle, kdy se jí lékařka ujala, se postup nemoci alespoň výrazně zpomalil. Přesto je jejím každodenním souputníkem kyslíková lahev. „Bez kyslíku z bytu už nemohu, ale snažím si i za této situace brát ze života, co to jde,“ přiznává seniorka. Po vlastních už výpravy za poznáním nezvládne, užívá si tak, jak sama říká, „americké výlety“. „Američani přece neudělají krok pěšky, všude jezdí autem,“ říká s nadhledem pacientka s nemocnými plícemi. Dcery za ní pravidelně přijíždějí a berou ji na vyjížďky, aby nebyly čtyři stěny jejího bytu to jediné, co vidí.