Hned naproti kojčické družstevní vývařovně nemůžete přehlédnout restauraci. Jmenuje se, jak jinak, U Plhů. Název ale nese posledních sedm osm let, na štít si jméno filmové postavy dal současný provozovatel pohostinství až nedávno, zatímco film vznikl už v roce 1976. „Objekt se otvíral až někdy kolem roku 1989 nebo 1990. Dost se nám tam střídají nájemci, to víte, malá vesnice, lidi do hospody moc nechodí,“ říká na adresu restaurace Pavel Svárovský, starosta Kojčic a předseda družstva v jedné osobě.
Sláva obce ale prý není tak velká jako v případě nedalekého Humpolce, kam je to coby kamenem dohodil a kde má své domovské místo slavný Hliník. „Občas vidím, že se někdo fotí u cedule na kraji vesnice, jinak nám sem autobusy turistů nezajíždějí,“ podotýká starosta. Humpolec se prý taky víc stará o to, aby byl slavnější než Kojčice, dodává starosta se smíchem. Třeba dotáhnout sem někoho z autorské dvojice Smoljak – Svěrák se kojčičtí prý nikdy nesnažili. Co ale nevelkou vesnici těší, na rozdíl od jiných obcí počet jejích obyvatel neklesá, spíš naopak. Přispívá k tomu velký počet firem jak v Pelhřimově, tak v Humpolci i Jihlavě, blízkost dálnice, takže tu přibývají rodinné domy.
Jen tak na okraj – Humpolec se také ve filmu o večerním studiu dospělých neobjevil, ale jeho název díky Zdeňku Srstkovi zaznívá v komedii několikrát.
Kojčice? Ony fakt existují?
Někdy překvapí zjištění, že Kojčice nejsou smyšlená vesnice. „Byly jsme letos na dovolené na severní Moravě a pán v kempu, když jsme řekly, že jsme z Kojčic, se divil. Prý si vždycky myslel, že je to jen fiktivní jméno,“ říkají dvě dívky na návsi. Za to, že se Kojčice objevily ve filmu, vděčí obec bratřím Lipským, Oldřichu a Lubomírovi (druhý jmenovaný film režíroval). Oba pocházeli právě z Pelhřimova.
„Taky jsem se setkal s tím, že lidi považují Kojčice za filmovou fikci,“ zmiňuje se Vladimír Přech, středoškolský profesor z Prahy, který odtud pochází, ale už do Kojčic dojíždí „jen“ jako prázdninový chalupář. Při vzpomínkách na dětství prozrazuje zajímavost. Málem se totiž stal příbuzným bratrů Lipských.
„Oni sem jezdili za paní, která se pak stala mojí tetou, ale nebyl to ani jeden z Lipských. Oba budoucí slavní umělci (ještě s třetím bratrem) dojížděli z Pelhřimova do Kojčic na kolech za pohlednými sestrami Máselkovými.“ Ze známosti nakonec sešlo, ale režisér promítl jméno alespoň do filmu. Stejně jako nedaleký Humpolec.
„My jsme jenom Kojčice, ale když nám lidé píšou, tak jako adresu uvádějí Kojčice u Pelhřimova, jak to mají odposlouchané z toho filmu,“ potvrzuje proslulost komedie Luboš Mikan, který má Kojčice i na své dodávce, protože se živí jako instalatér.
Kojčice
|
Lepší než flaška rumu
„Když film běží v televizi, vždycky se to pár dní v hovorech objeví,“ potvrzuje zájem místních pan starosta. I když obec nemá v podstatě nic z nějakého cestovního ruchu jako Humpolec, starosta má řadu pozitivních zkušeností. Jako nadšený vodák například letos v Sušici půjčoval loď, a když se zmínil, odkud pochází, majitel půjčovny okamžitě reagoval, že „Marečka“ miluje. A to si prý navíc ten týden loď půjčoval i někdo další z Kojčic. Pověst obce mu otevírá dveře i při úředních jednáních nebo když vyřizuje něco jako předseda družstva. „Je to rozhodně lepší, než kdybych přinesl flašku, boří to bariéry,“ vtipkuje hlava Kojčic.
Kojčice jsou dokonce jedním z bodů geocashingu. Kešku, která je v obci schovaná, najdete mimo jiné až poté, co správně určíte, kolik Hujerů přijelo na třídní schůzku…